Propast

Je-li problémů příliš, bojím se, že se vše zhroutí. A nechci, aby to zavalilo i Tebe. Prosím, jen to ne!!!!!

Zas je tu vyčerpání. Kameny se sypou z nebe. Nic už mě nezachrání, já nechci strhnout Tebe, do propasti smutku. Jak stát někde pod skalou, v malé skulince, bez cesty úniku. Jak zpívat písničku ospalou, jež od slzí směřuje ke vzlyku, v propasti smutku. V té propasti stojím a čekám na kámen. Kámen co ukončí čekání. Kněz oči vytřeštil, nezmoh´se na Amen, Jen zvony odbily klekání, pro blázna jež zemřel. Vím, že jsi tady, se mnou a pro mě. Nechci Tě pustit do té propasti. Ty nesmíš vkročit, sem ke mě. Ty nesmíš poznat míru té bolesti, než blázen zemře. Tvá ruka, jež ohřála ledové srdce zas dala naději, že uhnout je kam. Však vzduch dochází, praskají plíce, a zdání prostoru? Jen optický klam! Dopadl kámen......

---