Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Korálky

28. 06. 2001

1301

Autor

suvicka

Už je starší...

Korálky z železných jahod

plazí se po ruce

a bolí radostí.

Utíkám k nim,

pomáhám jim na svět.

Díky nim jsem šťastná.

Šklebí se na mě

z křupavé kůže

a vrací mi výčitky,

které jsem s nimi

chtěla vyplavit.

Červeně křičí

a bijí do očí

a pak zas

šeptavě

se spojují

v obrázky.

Bolavé a pravdivé.

Má krev na mě křičí:

"Nech je zemřít!

Takové korálky

si nezaslouží žít!"

Myšlenky potichu

krev přehluší:

"Stejně přispěcháš

dalším naproti -

s vydatnou pomocí..."

Ale jo,souvislost to má,jen sem to strašně zabalila,aby to tak nevyřvávalo.Řezala sem si ruce,nohy a tak různě,a takhle ňák pak pracovala moje představivost. Krev chutná jako železo a vypadá jako malinký jahůdky,vílí korálky.A když tu krev necháš odkapávat,tak se plazí po ruce. Celý to potom je ukázka mýho tehdy ještě zvrácenějšího myšlení,že když něco udělám,a je to špatně,tak si potom zasloužím trest, a bolest je spravedlivá. A kůže při opakovaném projetí ostřím křupe. A na závěr maličko schyzofrenní dialog mého vnitřního já. Má to souvislost a v důsledku to moc krásný neni.