Ve stroji času

O Bibli,<br> bez Bible...

Roj cherubínů sedával na červené lavičce,
kde visel nápis "čerstvě natřeno"
a jejich křídla lepila se jako med,
když po jejich bílých nahých šíjích,
tekla teplá rudá krev.

Však zubu času nejde uniknout,
a tak i lavička, jenž stála na pramenu krve,
začala trouchnivět,
začala blednout,
a třísky její v kruh se spojovaly
v Kristovu korunu,
jenž ověnčila hlavy andělů.

A tak tu dneska stojí,
na zaplivaném poli srdce,
linie rudých křížů,
jenž lavičkami bývaly,
z nichž stále teče čerstvá barva,
úpění andělů tu větrem jako harfa
v smrtelné křeči tiše zní.

"Eli, Eli, lema, sabachtani?"
volají k svému otci.
Já na Golgotě sedím a hraji kostky,
znuděně,
neboť jsem bohužel již dospěl.

---