Písmák Ostrovy
Kopeme nohama,
vmrtvolném porodu,
palce se vkřeči svírají.
Začátek-konec závodu
Třešně na oprátce
Vkořenech klíčí závoje,
co balí život do kóje.
Nepoznáš krajky od cárů,
v hlíně se dělí do párů,
Zrcadla
Měla být druhou Madonou
Eleanora se nepohodlně převalovala na své části postele. Byla již skoro půlnoc a stále nemohla usnout. Její manžel na druhé straně totiž nepředstavitelně chrápal a funěl. Nahodila si na paži spadlé ramínko a otočila se na druhý bok.
Řekly mi to stromy I
Láska je jako strom. Když jej sázíme, máme radost z něčeho nového, svěžího a životem tepajícího. Pak ale mnoho listí opadá a větve začnou usychat. Mnozí se vzdají a nechají strom trouchnivět.
Bílý zub
"Tak, pěkně otevři pusu. ""Aaaa. ""No, dobře, pro dnešek můžeš jít. I když.
Děťátkoviště
"Heleď, podívej. Já ji mám delší. ""No a co, podívej ta moje víc lepí. ""Heč, heč, já umím udělat bublinu jako balón.
Škraboška pro zbabělce
Mňouká mi srdce,růžové mašle sedí mu ve vlasech,a voní jako levandule.
Střevíčky červenéposeté puntíky,jež tečou v zmrzlých korytech. Je zima. Mňouká mi srdce,stojí na křižovatce,zelená svítí,kam se hnát.
Rozpůlená vteřina
Smrt čeká za víčky a vy to víte,
Tiše šeptá a hladí vám čelo,
Jste zdraví,
Smrt bere vám ty o nichž sníte,
Uzel minulosti
Chodíme po tom světě sem a tam,
stínáni mečem zlosti,
osude, hlavy naše opět zmam,
uvaž zas uzel minulosti.
100% dada retro
Ptačí hnízdo -mizí bezdomovci.
Sportovní události
nadcházejí - bije do očí.
Vzářivé masce - olympiáda,
Síla lidskosti
Otevři oči těm bledým květům,natáhni ruku k vzdáleným světům,Řekni to všem, co chtějí žít,že pramen víry má zas vřít. Rozfoukej vítr, pluj do zámoří,ať lidé vědí, jak se cit tvoří. Pověz to ženě i muži,andělům jejich pod kůží. Anděly na zemi vídám,každý den,ve vás je rozpoznávám,chtějí ven.
André a Eleanora
Válka přijde a odejde, aniž by něco vyřešila. Všichni však díky ní musíme trpět. Tak tomu bylo, je a bude. Dnes už to vím.
Ve stroji času
Roj cherubínů sedával na červené lavičce,
kde visel nápis "čerstvě natřeno"
a jejich křídla lepila se jako med,
když po jejich bílých nahých šíjích,
Řětězy
Je tomu rok co jarní kantiléna
se nesla krajinou,
co šel jsem kolem vodopádů krve,
nesměle na poprvé
Něžně odporná
Doteky žhavých těl se odrážely v jiskře ohně,
zpocené kůže třely se jedna o druhou,
konec se blížil a v nastalé explozi vášně,
Tělo mé pokrylo horké semeno,