Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte semájová
30. 04. 2008
14
14
1858
Autor
Marcela.K.
Třešňové květy ve vlasech
šedivím
to je zrada
Pokaždé když mě obejmeš
jsem přece stejně mladá
Polibek rozkvetlý na jaře
něžné chvilky mi vrací
Neboj se ještě ti neuschnu
slyšíš zpívají ptáci
Mám ráda chvíle mlčení
ty pokorné chvíle ticha
kdy držíš mě pevně v náručí
a kdosi za nás dýchá
14 názorů
Děkuju, a přeju všem, aby si svůj rozkvetlý strom někde našli, možná vy, co bydlíte v teplejších krajích, kde většina stromů již letos odkvetla, budete mít trochu problém, ale myslím si, že v zájmu získání prevence proti uschnutí nebude od věci kousek popojít do vyšších poloh, kde je to s tím kvetením akorát :-)
*skleněnka*
30. 04. 2008Jarmila_Maršálová
30. 04. 2008Jarmila Moosová Kuřitková
30. 04. 2008
Moc, moc hezké! T************
Hleďme nostalgika, ten je přímo na dvojtip!
Vďaka, že si pripomenula, jednu čerešňu som zrezal, ale ešte dve ostali...***
Marcela.K.
30. 04. 2008
První sloka se mi moc líbí.
A té poslední moc nerozumím. Ale nejde z ní strach, to ne.
A ta zmínka o mně v prologu... asi by se patřilo za tuhle báseň poděkovat.
Díky.
tak dýchejme spolu v dvojdechu
v dvojmládí květu třešní,
s mlčením vstupme do dvojticha
dvojčas než dvojmo dotiká
a ztrpkne víno mešní
***