SVĚT ZA ZDÍ-26

Na začátku kamenného přemostění, co vedlo přes zelené jezero, seděl na bílém koni ve stříbrném oděvu navarský král a upřeně hleděl na vzdálený břeh. Na něm se tyčila černá skála ve tvaru Ďáblovy hlavy, a před prostranstvím, u něhož bylo velké množství balvanů, leželo mnoho mrtvých bojovníků i koní. Za jedním z kamenů stál přikrčené Asim a upíral zrak na postavu na bílém koni, za níž na břehu stálo několik stovek bojovníků.

„Hej vy tam! Dobře mě poslouchej!“ vykřikl král, přičemž se jeho slova odrazila od skály a ozvěna způsobila jejich rozeznění nad hladinou jezera.

„Nechám vás na živu, když tu truhlici donesete doprostřed mostu. Jste v beznadějný situaci a nemá smysl, abyste zbytečně umírali. Nikdo vám nepomůže, nemůžete nikam utíct a ta truhla nejde zničit. To určitě moc dobře víte. A i když jí někam schováte, tak my jí dřív nebo později stejně najdeme! Já mám se svým vojskem spoustu času!“

 Asim pozorně poslouchal a přejížděl si prsty tváře, načež řekl.

„Má ve všem pravdu. Já se však vo něco pokusím.“

„O co?“ zeptal se Imar.

„Vyzvu ho na souboj. To určitě neodmítne.“
„Asime! On vyhrál hodně turnajů. S mečem to umí skvěle!“

„To moc dobře vím.“
„A co když na souboj nepřistoupí?“

„Tohle pro něho bude ta největší motivace!“ pronesl Asim a vzal do ruky truhlici.

„Asime, uvědomuješ si, jakou zodpovědnost na sebe bereš?“ vyhrkl zděšeně Imar.

„Vím. Ale musím prostě riskovat, protože jsme v tuhle chvíli v beznadějný situaci.“
„I kdybys ho zabil. Tak ta horda jezdců nás stejně pobije a truhlu získaj Navarové!“

„Já tu nechci jen tak sedět a čekat až Navarové na nás zaútočí,“ řekl Asim a vykročil směrem ke břehu jezera.

 Za chvíli šel pomalu prostranstvím, co se rozprostíralo před balvany, a upíral zrak na začátek mostu. Nad ním poletoval dravec Oro a ten náhle vydal varovný křik. Asim se zastavil a rychle se rozhlédl kolem sebe. V následující vteřině postřehl za sebou zkrvaveného navarského bojovníka, který se zvedl ze země s mečem. Hbitě uskočil, načež se čepele zbraní za řinkotu střetly. Asimovi, se po chvíli podařilo nepřátelského vojáka bodnout do břicha a ten za chroptění klesl na zem. Poté došel na břeh jezera a vstoupil na začátek přemostění.

„Králi Navarů! Tady Asim! Vyzívám tě na souboj!“ vykřikl a nadzvedl levou ruku, ve které svíral truhlu s démonem zla.

KONEC DVACÁTÉ ŠESTÉ ČÁSTI