Takový ten pocit

Takový ten pocit, když se ráno probudíte s čistou hlavou. A jenom vám dochází kdo jste, co jste dělali včera, co musíte dnes, co vás dlouhodobě trápí, co byste vlastně chtěli, z čeho máte strach a dneska se to může stát, kdo nikdy nebudete a kým jste být mohli… A je to pořád stejně nepodstatné, proto(že) musíte vstát a dát na sebe věci, které vám pomůžou přesvědčit zbytek světa, že jste normální bytost(volně přeloženo=bezpředmětná existence kotvící mezi další masou zbytečných, nasraných a nešťastných lidí, příliš líných na to, aby se pokusili zvrátit spirálu po které kloužou sice elegantně a jednoduše, ale dolů dolů dolů). Víte, co je na tom všem vůbec nejhorší? Když to opravdu začnete vidět a snažíte se tedy s tím svým „životem“ něco opravdu udělat. Chvíli to nějak tak vychází, pak trochu ne a dojde zpravidla hned na začátku k tomu, že přijde neúspěch, který se tváří jako ruka osudu, a vy začnete uvažovat o tom, jestli to má cenu a podobně. A teď vidíte ty svěšený xichty teprve třeba 18-letých „děcek“, co jdou a neví kam. Co sice slyší, ale nemají páru proč. A vidí to samé, jako když zavřou oči. Někdy dokonce posbírají všechny skomírající síly a opráší povadlý svaly svým ambicím, pochopitelně posílené ethanolem s nenápadnou maskou a příznivou cenou, a začnou vás přesvědčovat o tom, co chtějí a jak to udělají a že to není vlastně tak těžké. Zprvu nad tím zajásáte a pomyslíte, že to, co jste jim tlačíli do mozků, které ne a ne pochopit o co tu běží, nebylo mrhání časem. Bolestný omyl. Přichází další ráno(a další a další a další až do zblbnutí, kterému říkáme posproduktivní věk nebo sebevražda), co lidi usvědčuje v trapně střízlivém názoru.
Takový ten pocit, když se ráno probudíte s………………………….