Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHOTMEAL
17. 05. 2008
4
8
1423
Autor
Sarlota.Alli
Seděla jsem vedle Pájinky na první lekci. Můj mozek ještě nebyl schopen překopnout do angličtiny. Do třídy vrazilo jakési individuum v příšerné tmavošedé bundě a s koženou aktovkou. Bylo nás tam asi tři. To individuum začalo do prostoru halekat v jakémsi cizím jazyce. Až po druhém, nebo třetím rozvitém souvětí jsem identifikovala angličtinu, po dalším jsem pomalu začala rozpoznávat slova a za další půlku věty už jsem jakž takž rozuměla, co se snaží sdělit.
Okamžitě jsem na to reagovala slovy: "It's a great idea!" Připadal mi trošku zoufalej z toho, jak jsme tam na něj všichni koukali a nechápali. Sedl si vedle mě a požádal mě o E-mailovou adresu. Tak si říkám proč ne? A když se mě zeptal kdy mám čas, tak mi začalo velmi pomalu docházet, o co jde a rozhodně se mi do toho nijak zvlášť nechtělo. Domluvili jsme se na další pondělí. A jak přicházeli další individua teprve jsem plně pochopila oč kráčí. Měli to být konverzační hodiny one-to-one. Druhý den jsem si konečně přečetla ten papírek s jeho E-mailovou adresou "hotmeal@hotmail.fr" chvíli jsem na to civěla a pak se začala smát.
Přivítali jsme se podáním ruky načež začal zkoušet jak rychle na mě může mluvit, až když mi "b-l-u-e e-y-e-s" vyhláskoval pochopila jsem, o co mu jde. "Mluvit na mě můžeš normálně, ale nesmíš mluvit z cesty." říkám mu na to. Ptal se na takový ty normální věci jako: "Co studuješ?" nebo "Řekni mi něco o sobě.." na což jsem reagovala asi v tomto duchu: "Jsem lidská bytost, mám ráda barvy a hudbu." Nemělo to obsahovat žádnou filozofii jen jsem nevěděla, co mu mám proboha povídat. Pak jsme se bavili o škole a tak. Vyprávěla jsem mu o své teorii efektivního zevlingu. "You are star.", řekl velmi pomalu a až směšně precizně artikuloval. Koukala jsem na něj nechápavě. Právě jsem mu vysvětlovala že jsem líná se učit všechno tak se učim jen něco... "Víš co je to hvězda?"
"No, vim, ale nějak nechápu..."
"Hvězda je..Třeba Annie Lennox je hvězda - samozřejmě, ale hvězda je taky ten jeden žák třídy co třeba má naprosto průměrné výsledky, nicméně by měl všem ostatním ukázat jak se má studovat." Jen jsem se zasmála.
"Kolik ti je?"
"Devatenáct." Pokýval hlavou a pak si mě změřil.
Nakonec se to zvrhlo v tlachání o životních teoriích a barvách. Celou tu dobu si to nahrával. Nakonec vytáhl kazetu a strčil si ji do náprsní kapsy se slovy:"Tady je tajemství života - jednou to prodám za hodně peněz."
"Jasně, nezapomeň mi poslat můj podíl."
Příští pondělí jsme se sešli zas. Dal mi kus papíru a řekl, že mám napsat něco o sobě, měla jsem pocit, že na toto téma už jsme se bavili a tak jsem mu tam napsala, jak mě opruzovala základní škola. Přečetl si to a smál se. "Čemu se směješ?"
"Jsi zvláštní.", odpověděl, "Většina lidí řekne něco jako: 'V sedmnácti jsem jel do Francie.'"
"Já v sedmnácti ve Francii nebyla."
"Ty jsi nebyla ve Francii?"
"Byla. Ale bylo mi patnáct." A tak jsme to zase protlachali. Po hodině se na mě podíval a pravil:"Nějaké otázky?"
"Už jsi byl tady v Praze v čajovně?" a on odpověděl, že byl, což mi vzalo trošku vítr z plachet."Proč se ptáš?"
"Chtěla jsem ti ukázat svojí oblíbenou."
"Tak můžeme jít o víkendu."
"Jo." Bylo to snadný...
V tý čajce jsme pak seděli asi tři hodiny.Každou druhou mojí větu si psal a pak z něj vypadlo, že je strašně rád že mě potkal, že jsem klíč k záhadám. Chtělo se mi křičet. Bylo to, jakoby mi uříznul prsa a zašil vagínu.
Pak jsem ho viděla až ve čtvrtek. Po hodinách. šli jsme spolu okolo řeky.
"Jak dlouho tu zůstáváš?"
"Na to ses neměla ptát?"
"Proč?"
"Protože bys to nechtěla vědět." a tak jsem sklapla. "Né, řeknu ti to. V sobotu odlítám zpátky do mého bytu v Lyonu, který, doufám, najdu celý."
"Aha." Chtělo se mi brečet. "Mohli by jsme jít v pátek do čajovny, rozloučit se?"
"Myslím, že ne. Budu se muset chovat společensky a jít s ostatními do hospody oslavit ten certifikát. Nechce se se mi, ale měl bych se tam objevit."
"Aha." Na tu party jsem byla pozvaná.
Seděla jsem v zakouřené hospodě se třiceti Amíky. Pomalu jsem cucala gin a věděla, že proklouz.
8 názorů
Sarlota.Alli
14. 06. 2008
povídka je dobrá, ale při troše dobrý vůle z ní šlo vytřískat víc. příště zkusím rychleji myslet než psát :)))
winter: celá ta povídka je obyčejná, ale není to, myslím, na její škodu. chci tím říct, že to prostě není ten typ s nějakou překvapivou pointou na závěr. pro mě graduje někde v místě, kde hrdinka přiznává, že jí vlastně vadí, uráží, že jí věnuje tolik pozornosti, a přitom jí vlastně vůbec nebere jako ženu, ale jen jako objekt zájmu, téměř výzkumu (píše si její věty atd...), potom už celá story jenom dobíhá k jasnému konci. na stranu druhou se z toho dalo vytřískat jistě mnohem víc. a teď si vyber :)
vůbec mi tam to individuum nevadí, naopak, tím popisem, kterému podle StvNa chybí nadhled, prozrazuješ hodně o hrdince. také mi občas přijde trapná, ale jak říkám, nevadí mi to, neruší mě to. rád jsem přečetl.
Úvod mě odradil. Moc pubertání. Hrdinka je tak drsná, až je trapná. Sakra, zkus to povýšit, pryč s výrazy typu: individuum v příšerné tmavošedé bundě. Chce to ten nadhled.
Tohle se mi líbí podstatně víc (což za a) může svědčit o kvalitě povídky, za b) o mém vkusu .)) Každopádně žívější, skroro bych řekl i upřímnější, jakože i hezky poskládané věty, ale to nemusím zmiňovat, pořsto mi uniká závěrečná (a vladtně nejen závěrečná) pointa, přijde mi pohříchu obyčejná.