Pokora

oblaka běloskvoucí, jak ze starých časů
být na ně sám je marnotratné zcela
mlčky a ve dvou osvojit tu krásu
(hledal bych si jinou, kdybys nemlčela)

na správný údiv slov se nedostává
pěkno konejší víc, nejsi-li na ně sám
bezradné mlčení bývá, marná sláva
tak obvyklé, když tě potkávám

chodíváme mlčky pod májové nebe
výřečnost patří někam na fóra
věčnost nahoře, chvilky vedle sebe
a k tomu ve dvou tichá pokora

11. května 2008