Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZážitky z Německa
Autor
papouch
ssebou, protože mne má rád, ačkoliv vlastně
naprosto nechápu, proč.Kousek od Mnichova má ten můj kámoš sklad
; je to v nevyužitéstodole příslušející krásnému statku v jedné malinké lyrické typické
bavorské vesničce.. Přijíždíme ku stodole - nejdříve vyběhl zpoza rohu
obrovsk
ý překrásný hnědý veselý německý pes, poté zpoza rohu vyběhlatři překrásná bledá tlusťoučká veselá německá batolata... Vtom kámoš praví.:
"Nojo! Já to tady znám. Seznámím tě s překrásnou německou babičkou,
ta se ti bude líbit, určitě si budete rozumět..." (V tomto punktu nutno
podotknout, že můj kámoš umí dobře anglicky, ale německy jen číslovky
(jest obchodníkem), přičemž se mylně domnívá, že já německy umím dobře.)
Vtom se zpoza rohu vybatolila překrásná usměvavá německá babička
v dirndlu ... to my už byli zaparkovaní před stodolou a babička ku mně praví
něco jako: "Chrüss chott, möcht chrocht hrrcht übrüchens hrrocht ch
chhütte gröss schücht quicht hajl hitla icht?"
(...stále se při tom usmívajíc)Já na to: ".. .. Entschuldigung.. .. .. .. bitte .. .. .. .. ich .. .. .. " Na to babička
změnila úsměv vlídný na úsměv chápající a pomalu praví.: " Och zóó,
zíí fchrchtštéchen nichcht Dojčch..." Já na to: "Aber ja, ich verstehe
Deutsch, aber ganze mein leben ich höre Österreichische radio, und
(při slovu Österreich si babí odplula tak, že by jí mnohý havíř záviděl)
und ich kann nicht Bayerische akzent..." Bábí změnila úsměv chápající
na úsměv shovívavý a pronesla (asi) důležitou řeč v (asi) tomto znění:
Echt chrocht möcht mich durch sich chwost krocht chmel chchch wos
ich mňech áchich das Buch. Wiech ochoch rechtknicht, pchecht hajlhitla
müchtigchste bhecht." To už jsem nevydržel a říkám: "Ale babí, já německy
rozumím, ale to musíš taky německy mluvit..." Ona mi skočila do řeči a říká
celkem plynně: "Ale panáčkchu, to měl říctch hnechd, odkchuď on
pochchází, dychť já jchsem takchy češkcha!" Tímto prohlášením zcela
vyveden z míry jsem se chystal vykládat nějakej nesmysl o tom,
že jsem z Moravy, ale právě přišel kámoš, že máme naloženo a že jedem,
neboť spěcháme...
V autě se mne pak zeptal: "Dobře jste si pokecali, že?" Myslel jsem,
že ho za jízdy uškrtím.
A ještě dověteček... V zápětí po této příhodě ... kámoš prodává
na bleším trhu ve Friedrichshafenu u Bodensee, já pomáhám, seč mi
síly stačí, když tu přistoupí růžolící nařvaná postavička páchnoucí pivem
a ptá se:
"Šduš piš díí šišlauš miš čwančiš röšišliš für miš wiederhörlišišt zišt
daš díše hajlhitla šwöšišišštiš ší háben ší ništ?"
Jojo, Německo je velikánský...
A ještě taková drobnůstka, jenž mne pobavila... Koukám na mapu Německa -
z jihu na sever teče Rhon, jehož tok kopíruje německo-francouzská státní
hranice... koukám spíš na západ, tam je ten sporný úrodný flák země, o který
se ty dva národy hašteří už x století... Nicméně - kouknu blíže a vidím:
Hluboko ve francouzském území, snad 70, či 100 kilometrů čtu názvy vesnic:
Holzfeldkirchen, Siebenstein, Kleinbachhof, Landshütten, Wasserdorf...
...taková "typická" francouzská jména, ne-spa?
Dodnes to Němce žere a já se jim nedivím.
Ich liebe Deutschland, aber žít bych tam nemohl.