Květ (21-2-99)

Každá věc někde končí a někde začíná,
Tak známe svět a nebude už jiný,
Počátek a konec jistota je pouze jediná,
Když procházíme životními stíny.

Ale já nejsem velký ani skvělý básník,
A svým pocitům věnuju jen poslední odstavec.
U televize vytvořily přívětivý výkřičník,
U televize! Víte sami jak šedivá je to věc...

Je to o dívce, je pro mě vzácný a exotický květ,
Kolikrát chtěl jsem ho utrhnout a svůj život ozdobit.
Ale nic mě neposlouchá a nemám snad už ani vět,
Zdáli se dívám jak vyrůstá svobodně a v srdci mám ocelový břit...

---