Déšť

Stál jsem v podloubí

a čekal až přestane pršet

a z nebe padaly krysy.

Vzpomněl jsem si jak jednou

na jaře...

- jak pršely tóny.

červený, žlutý, modrý & zelený

A já stál na louce za městem

a nechal je na sebe padat.

Nestekly mi po těle,

ale vsakovaly se do kůže,

až ke kostem.

Až k srdci !            Do duše...

Zmatenej & oslněnej všim tim děním

tam uvnitř,

vzal jsem kytaru a

pustil to ven.

Do posledního tónu...

Dodnes ještě občas bloumám

po tý louce.            Snad...

Snad najdu aspoň jeden.

Někde v trávě určitě ještě

pár tónů zbylo.

Pár kapek radosti, pár kapek stesku.

Dál stojím v podloubí

a vím, že už pršet nebudou.

Ne tady...

Zelený mraky se protrhaly,

obloha se zas vyjasní a já

zase uteču !

Pryč z šedi kvádrů průmyslový klece.

            Musim se jít podívat

            zase na tu louku !

Jen, co ty krysy skapou

                                        do kanálů !