Krabice

Koupila jsem si skládací placku,
víš, tu papírovou, co v obchodech mívají.
Ve vlnách vlastního stesku,
ruce mé krabici z ní dělají.
Pak na ni píši slova;
omyl, ne potají.
Na každou stranu,
jedna heslovitá žaloba.
Nohy mé, pak do ní kopají.

Ano, můj světonázor v reálu
(kdy všechno má mít svou krabici, aby se do ní dalo oduševněle kopat)
Ta s nápisem "TY+JÁ" je odleskem našeho vztahu.
Potrhaná, zničená, k nepoznání.

Ptám se: ,, Co se děje?"
Ty:,,Nic, jen mi ruplo v bedně a do těch se Alenko přeci kope ne?"

Tak teď nevím k čemu je to výzva.
Nad otrhaností však jsem se rozhodla vyzrát.
2l Bechera pořídíš v dokonalé krabici.
V tom já se vyznám miláčku.
Bytelná, z kovu.
Mám z ní dětinskou radost.
Teď už rupat Ti může jak chce.