NEBE NAD SOMMOU-26

Na obloze se začaly objevovat černé chomáče s rozprasky granátů, které znamenaly palbu německých protiletadlových děl. Poručík Robert Fantes spatřil ve směru britských linií letět osamělé letadlo, v němž rozpoznal britské Airco. A to znamenalo, že jeho pilot nadporučík John Elliot přežil souboj s německým Fokkerem. Ten na obloze nebyl nikde k vidění, což mohlo znamenat, že Elliot jej sestřelil nebo německý stíhač ze souboje z nějakého důvodu ulétl.

 Britská Airca D.H2 byla zvláštní v tom, že se u nich nedala korigovat rychlost, a tak Fantes nemohl dohonit Elliota, jemuž běžel motor na plné obrátky.

 Při přeletu britských zákopů pozornost Fantese upoutala černá vlečka kouře, kterou zahlédl daleko před sebou. Hned věděl, že to bude kouř, jenž vychází z letadla. Vytušil, že tím letounem bude Airco, v němž sedí jeden ze dvou nováčků, s kterými letěli nad frontu.

„Krucinál! Dotáhne to na letiště?“ zeptal se sám sebe Fantes, když sklopil letadlo a začal se pozvolna ze zadu ke kouřícímu Aircu přibližovat. Zanedlouho nepříliš rychle letící letadlo dohonil. To stále klesalo a Fantes věděl, že se jeho pilot pokusí o nouzové přistání na poli, co se nacházelo u lesa. Pak upřeně sledoval, jak se letoun přibližuje k povrchu pole. Přistávání s poškozeným Aircem byla sázka do loterie, zvláště když díky rámové konstrukci pilotovi hrozilo, že motor v zadní části kokpitu jej rozmačká. O několik vteřin později se Fantesovi naskytl pohled na to, jak se letadlo dotklo podvozkovými koly pole, načež jeho předek dopadl na jeho povrch. Vzápětí se kola zlomila a Airco se proměnilo ve spleť trosek, které okamžitě vzplály.

„Do hajzlu!“ vyhrkl Fantes při průletu nad polem, na němž záhy hořící letoun explodoval a k nebi začal stoupat černý sloup dýmu.

 O něco později Fantes doletěl k letišti, na jehož ploše spatřil u stojícího Airca sanitní vozidlo. Zatrnulo mu a sotva po přistání vypnul motor, tak vyskočil z kokpitu a běžel k nosítkům, na nichž ležel Elliot.

„Johne!“ vyhrkl a sklonil se nad ním.

„To bude dobrý. Schytal jsem do boku. Toho Huna jsem taky pěkně vosolil. Vrátil se i ten druhej?“ zeptal se Elliot.

„Bohužel, nevyšlo mu nouzový přistání.“

„To je blbý,“ mínil Elliot a poté byl naložen do sanitky. Ta se hned rozjela letištní plochou, zatímco v dálce stoupal k obloze tmavý dým.

KONEC DVACÁTÉ ŠESTÉ ČÁSTI