O loupežníkovi

Byl jednou jeden loupežníček

a o něm pohádka je celá,

a zná jí les i každý sýček

a je o tom co takový strýček

ve dne v noci dělá.

 Tááák…

Je slunce za poledne vysoko

a on ospalá očka protírá si, smrká do rukávu…..

chraň Bůh, že by zuby vyčistil si,

nebo snad posekal trávu

okolo své chatrče, křivolaké, bídné…..

to jen čeká,  čeká…zdali mu osud nenabídne

chasníka s vozem,

či ze statku dcerku…..

a osud, protože ho pán Bůh má rád…

nabízí mu vrchovatou měrku.

Džbánek jahod rozpouští se v bříšku vyvrhela……

Aninka statkářovic  přežila to celá…..

Bohu díky!

To Janeček  z hrnčírny domů nese s sebou prázdné ruce

a lesem….tichoulinké vzlyky …

"Uááááááááááááááá"

Tichý, říkám přece!

Jak jen to řekne tátovi…No snad tak, jak to bylo…

Fiky fiky a nežli se nadál nic nezbylo….

 A ještě za nic dostal holí……Ou, ou…Ještě teď to bolí!

To  ve stratosféře…… obrovská váha z vodní páry…..

Na jedné straně sedí Bůh a na druhé Spravedlnost.

Ti dva spolu nemluví……a přitom řešili jen malicherný  sváry…

Jsou k sobě zády….jakoby k oběma nevedl stejný most..

Nastal ten čas…. kdy Bůh co miluje nás všechny,

zavřel oči a trošinku sï schrupnul…

Spravedlnost nespí a je  všude…..

Vykulila oči…zatlačila…aby skelet neohroženosti loupežníčka rupnul.

Juchů…..dusí spravedlnost vítězivé křiky….

To já jsem spravedlivá a spravedlnost bude!

Veni, vidi, viky…

.pardón……vici

pochopili všici?

Tááák…

a slyšíte jak rupnul  nestydatý krunýř chlápka,

co drzý, hrubý je a říká se mu Lapka….

tou ránou mozkem prolítla mu bublina.

Bílá byla, zářivá, tak čistá,

neublížila, klid…nebojte se..

 měl tam kromě mozku ještě spoustu místa.

Roztáhla se tam jak lavina

a chlápek se z toho  jenom trochu třese

Byla to taková vám pecka, že probudila Boha.

Uplivnul si a ospale si na svět dolů čumí.

„Co nespíš, chlape?“ řekla spravedlnost,  jakoby nic…

„Jenom se ti přebrněla noha!“

mlžit, né lhát….mlžit spravedlnost umí.

Po Spravedlnosti Bůh nevraživým okem lupnul

Zachumlal se řádně a ještě si kapku schrupnul.

Emilka z lomu,

protože bylo po šichtě

šla domu.

A teď! V lese

potká chlapa, co se třese!

Pomyslela na jediný…teď udělá fiky fiky…

zná ty lapky, podezřelý chlapy, loupežníky….

maká přece v lomu…

a chce nutně „mááámííí“ domu!

Proč myslíte že má tiky?

Ou! Tak tam stojí jak dvě sochy.

Ona se bojí….

On se bojí….

Stojí….stojí….

Srdéčka jim nepravidelně buší….

On si říká: „Sakra, tý to sluší!“

Stojí, stojí...

Ona vidí jeho jasný oči…..

tak to stačí! To fakt stačí!