The name of the game

Na planetě X se letos roční období Xyyz celkem povedlo. Slunce svítila a měsíce vytvářely
několikanásobné stíny. V čajovně číslo 45566 se často scházely zamilované trojice
jen tak si pokecat. Ale tihle tři, o kterých budeme mluvit, to mysleli vážně.

Byli tam všichni tři: emocionál, racionálo a parentála. Už si skoro domluvili svatbu
a nyní dokonce přemýšleli, jaká jména dají svým dětem. "Já bych chtělo", řeklo racionálo,
"aby když to bude racionálo, aby se jmenovalo Immanuel a bylo programátor jako já."
"Dobře," řekl emocionál. "Když to bude emocionál, bude se jmenovat Hugo a bude to
básník." Parentála se zasmála: "Takže vy dva už jste rozhodnutí, že svatba bude.
Já ještě nevím. Ale čistě teoreticky, když to bude parentála, bude se jmenovat
Božena a bude učitelkou v mateřské školce."

Po romantickém svatebním obřadu - dva měsíce z šesti byly zrovna v úplňku - uplynuly
asi dva Xovské roky. Za tu dobu již Ima trochu vyrostlo. Učilo se programovat a umělo
to lépe než jeho otco. Nastal čas puberty a touha postavit se svým rodičům.
"Tatí, ty seš normálně lůzr." tak, a bylo to venku. "Cože? To ti řekla parentála?"
starý programátor vstal od své práce a podíval se na Imu. "Promluvíme si jen mi dva,
mezi šesti očima, jo? O co de?"

"Na Fakultě informystiky jsme se učili, že sudé systémy jsou nestabilní. A ty si
udělal - nevím jak se to tvé veledílo jmenuje, nějak na Z - dvoupohlavní svět."
"A co je na tom špatnýho, kua?" "No - jeden chce mít vždycky navrch a celý se to
sype. Bylo jsem se tam na chvíli podívat." "Co mám podle tebe dělat?"
"Nemusíš nic dělat, už jsem tam napsal upgrade. Vyznám se v tvým kódu - znám D++ a trochu
masérbleru a je to hotový." "To jsem rádo, přece jenom jsi po mě."