JEDNO RÁNO NA POŠTĚ-14-2

Vedoucí Robert Stehlík s balíkem v rukách kráčel po chodbě, když se náhle otevřely dveře od kanceláře dispečera. Stehlík vytřeštil oči a vzápětí se chodbou rozlehla rána doprovázená výkřikem.
„Nazdar Roberte, co se tady válíš? Snad nejsi nametenéj?“ zeptal se ho dispečer Josef Novák.
„Ty blbče, co tě to napadlo votevírat dveře, když tady choděj lidi!“ vyhrkl vedoucí, jenž se držel za čelo.
„Jú, co se to vysypalo z toho balíku?“
„To je erotická zásilka. Jsou v ní různý zajímavý věci,“ pronesl vedoucí.
„Ty je chceš vyzkoušet? To já teda taky!“
„Hele, jdeme do mojí kanceláře!“ řekl Stehlík. Oba vzápětí do ní vešli a vedoucí rychle zamkl dveře.
 Obsah balíku se hned stal předmětem jejich zájmu a Stehlíka zvláště zaujaly DVD nosiče.
„Já jedno dívídíčko nenápadně rozbalím,“ řekl vedoucí.
„A nenápadně si ho přehrajeme,“ pronesl dispečer, jenž zkoumal kondomy.
„Snad je nechceš použít? Já to všechno musím zase do toho balíku vrátit,“ vyhrkl Stehlík.
„Ty taky použiješ to dívídíčko.“
„Ale to není na jedno použití!“
„No jo, radši to pust!“
„Moment, musím to tady v tom počítači nastavit!“ pronesl vedoucí, zatímco Novák začal nafukovat kondom. A za chvíli se místností rozlehla rána, po níž se za výkřiku skácel na podlahu Stehlík, na něhož leknutím spadl dispečer.
„Tý brďo, to byla šleha!“ vyhrkl Novák.
„Co jsi to udělal! Já se lekl!“
„Ty nemáš čistý svědomí, viď?“
„Pitomče! Už žádnej nenafukuj!“ pronesl vedoucí, když se opět posadil na židli před počítač.
„Hele, tady je nafukovací pana!“ vyhrkl dispečer.
„Hlavně jí nenafukuj!“
„Buď v klidu. Ta nepraskne!“ 
 Uplynulo několik minut a dispečer zdárně nafouknul panu, zatímco Stehlík spustil DVD disk. A místností se záhy hlasitě rozezněla hudba.
„Proč je to tak nahlas!? Vždyť vohluchneme!“ vykřikl Novák.
„Neřvi! Za to můžou ty repráky! Já je ztlumím!“ vyhrkl vedoucí a vrhnul se k nim. Přesto se však z kanceláře za čas ozývaly podivné zvuky i výkřiky. A tak brzo stál na chodbě hlouček zvědavě naslouchajících pošťáků.
„Roberte, rychle to vypni! Vždyť si budou všichni na poště myslet, že tady provádíme sexuální orgie!“ křičel dispečer, který měl dlaně na uších.
„Von ten počítač nejde vypnout! Já ho vytáhnu ze zásuvky!“ vykřikl Stehlík a vrhl se k ní. Chvíli se snažil šňůru ze zásuvky vytáhnout, ale pak jí vyrval. Přitom se v jejím vnitřku zajiskřilo, načež v místnosti a také na celé poště zavládla tma.
„A je to!“ pronesl vedoucí.
„To se ti zase něco povedlo,“ zkonstatoval Novák a vzápětí k jejich sluchu dolehlo velké množství výkřiků.
„Asi na poště zavládla panika,“ mínil dispečer.
„Tak jí hned musíme zastavit!“ řekl rozhodně vedoucí. A po několika nárazech do Nováka a skříní se dostal ke dveřím. Ty odemkl a rázně vkročil na tmavou chodbu. V následujících chvílích však vrážel do zaměstnanců i do zdí, přičemž se pokaždé ozval výkřik. A když se pojednou rozsvítilo, tak se mnoha pošťákům naskytl pohled na ležící a ječící směnovou vedoucí Blažkovou, na níž se nacházel Stehlík. A na něm ležel užasle se tvářící dispečer s nafukovací pannou, která za velké rány praskla.

KONEC