Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Zlomek symbiózy

25. 06. 2008

3053

Autor

Ježková

Ještě se ani nesetmělo

a už lovíš klíče

ve voňavý tmě

abys už sakra byla pryč

tak já se ti někdy ozvu, jo?

Fáborek o osmi barvách

vlaje ve větru vzpomínkama

na léta našich nekonečnejch omylů

na léta kdy jsme jen tak seděli v parku na lavičce

a pořád jsme věděli co si říkat

Jsou večery

kdy mě nepozná ani vlastní máma

kdy lovím úsměvy v kontrastech

dvojitejch rumů a zatraceně jediný lásky

a kdy je mi pak v enku smutno

Jsem to ale husa...

12 názorů

jH

23. 12. 2008

Dát tip

to nee, sou tam moc dobrý obraty, samozřejmě prvotní inspirace byla asi z nějakýho smutnýho pocitu/vzpomínky a tak je taková holčičí, ale ne infantilní,k tomu mám, myslím,daleko

Ježková

23. 12. 2008

Dát tip

jasně, čistě překlep možná na tom něco je... prostě celá tahle báseň mi s odstupem přijde "infantilně pitomá", takže se vysvětluje, proč ji zakončuje právě tenhle výkřik

a nemělo bejt spíš: "V kontrastech"? mi to tam prostě nesedí bez toho V, jinak zase moc faine + ! na poslední řádek - pokud by to opravdu bylo tak, jak trvdí apollinaire, měl by poslední řádek uzavírat báseň a zacelovat ji, tady jí spíš rozmělňuje a posouvá směrem jakýsi dětinskosti, promiň mi to k "infantilní pitomosti"...ale třeba nevidím ten záměr..