NETYPICKÉ HLEDÁNÍ KEŠÍ

Když jsem se dozvěděl o existenci internetové hry Hledání keší, tak jsem se rozhodl do ní zapojit. A tak vybaven GPS přístrojem a mapou, která označovala místa, kde jsou schované krabičky, jsem vyrazil do ulic města.
 Jedna keš měla být ukrytá v parku, v nějakém stromě. Podle souřadnic jsem s GPS v ruce vyrazil to místo ukrytu krabičky hledat. V houštinách jsem však poněkud ztratil orientaci a náhle mi neunikla ta skutečnost, že se nacházím v jezírku.
„Člověče, to se nemůžete jít koupat do bazénu nebo někam do řeky?“ zeptal se mne jakýsi muž.
„Já tímhle jezírkem jen procházím. Já jdu za keší,“ zněla má odpověď.
„Co to blábolíte? Jste normální?
„Tak asi jako vy,“ řekl jsem muži a ten za výkřiku skočil za mnou. A tak se záhy náhodným kolemjdoucím naskytl pohled na dvě postavy, které předvádějí Řecko římský vodní zápas.
 Po mém plížení se po dně a následném úprku z jezírka, se mi podařilo rozkřičenému muži utéci, zatímco on v zápalu zlosti škrtil sochu vodní pany. Poněkud navlhlý GPS přístroj začal stávkovat, a tak mi nezbylo nic jiného, než se spolehnout na mé výpočty a hledání v mapě. Podle nápovědy jsem si vytipoval jeden ze stromů uprostřed parku. Začal jsem kvůli lidem nenápadně chodit kolem dokola, přičemž bylo mou snahou se pozvolna k onomu stromu přibližovat. Po chvíli jsem chodil kolem stromu a všichni na mne užasle hleděli. Já se tvářil nepřítomně a vsunul jsem ruku do díry ve stromě. K mému překvapení mi však ona ve vnitřku kmene uvázla. Po neúspěšné snaze jí dostat ven, mne nenapadlo nic jiného, než předstírat objímaní stromu. Uplynulo několik minut a pozornost všech přítomných se zcela soustředila na mne.
„Co to tady děláte?“ oslovil mne starší muž.
„Já tu jen tak relaxuji,“ odpověděl jsem.
„To jako čerpáte energii z toho stromu?“
„A jak bych to asi dělal?“
„Objímáte takhle často stromy?“
„Jen pokud mám dobrou náladu.“
„A já myslel, že je to nějaký váš způsob terapie, když jste v depresi.“
„To jsem každou chvíli. A když už jste tady, tak byste mi mohl pomoct. Já se tomu stromu asi líbím a on mě nechce pustit.“
Muž mne začal tahat za ruku a za mého výkřiku jí z otvoru vytáhl, přičemž můj loket jej zasáhl do obličeje. K mému překvapení jsem v prstech svíral malou krabičku, kterou se mi podařilo otevřít. A na papír uvnitř jsem napsal svou přezdívku a dal jí zpět do kmenu. Zároveň se mi naskytl pohled na muže, jenž s připitomělým úsměvem objal strom. A já jsem se raději rychle vzdálil ve směru dalšího místa, kde byla ukrytá keš.

KONEC PRVNÍ ČÁSTI