Kleptoman

Zloděj Machek byl chráněný zákonem, protože byl kleptoman. Měl na to patent a byl veden v evidenci na místním okrsku VB a také na OÚNZ. Kdykoliv se někde něco ztratilo, došli si pro to ochránci zákona do Machkova domu. A když to tam náhodou nenašli, zaplatila jim to pojišťovna, jelikož pan Machek byl krom toho pojištěný…

Kleptomanie je duševní výchylka z normálu. Člověk, který jí trpí, prakticky nemyslí. Jednoduše vezme věc a přemístí ji do svého útulku jako straka a víc už se o ni nestará. Kdyby myslel, uschoval by kradené věci jednoduše na horší časy.

Pan Machek toho moc nenamyslel, a proto ani moc nezbohatl. Jednou za čas ho navštívili uniformovaní muži s nůší, sepsali protokol, a co mu nepatřilo, odnesli. Všechno bylo v nejlepším pořádku. Strážci si chválili pohodlnost služby a Machek to bral jako hru.

Ale jednoho dne se Machek rozhlédl a všiml si, že jeden má málo a druhý hodně. Začalo mu to vrtat hlavou. Takové rozdíly!

Toho dne kleptoman Machek po dlouhé době trochu přemýšlel. Přemýšlel i o své chorobě. Proč by nemohl i on okusit rajských plodů možností?

Od té doby to neměli ochránci pořádku lehké. Začaly se ztrácet malé i velké věci a dosti veliké množství se nenacházelo ani v zaručené skrýši kleptomana Machka. Ochránci žasli. Buď se objevil druhý kleptoman, který ještě neměl jejich registraci, nebo jednoduše někdo začal krást…

Machek mezitím nepřestával využívat svých kleptomanských zkušeností i životní moudrosti a pilně „pracoval“. Kradené věci ale nenechával ve svém příbytku, nýbrž uschoval je na všelijaká místa, jak měl předem promyšleno.

Brzy na jeho zevnějšku byly patrny změny. Lépe se oblékal, chodil pečlivě oholen, vždy v čistém a přátelsky naladěn. Celé jeho chování bylo značně sebejistější. Už nebyl přišlápnutým mužíkem; usmíval se a lidé ho pomalu začali brát za svého. Začínali se s ním kamarádit i ti lepší.

Zanedlouho si Machek pořídil auto, zakoupil parcelu a začal pochopitelně stavět. I tady dobře zkušenosti uplatnil. Leč nikdo si toho nevšiml.

Když dostavěl, zašel k lékaři a oznámil mu, že je zdráv, že již nekrade a že z něj celá ta kleptomanie spadla. Lékaři mu ale potvrzení odmítli vystavit, protože prý kleptomanie je nevyléčitelná, a tudíž on je jí nadosmrti zasažen. Nato se pan Machek tak rozlítil, že chtěl nejdřív zdemolovat ordinaci, ale ovládl se a jen se na doktora tak tvrdě podíval, že ten si málem leknutím sedl. Ale to už byl Machek pryč a zamířil rovnou na okrsek VB. Zažádal o vymazání z evidence…

„Ale to byste potřeboval potvrzení od lékaře, že jste zdráv,“ řekli mu na okrsku. „My si jsme sice vědomi toho, že jste již dlouho nic neukradl a také jsme u Vás nic nenašli, ale předpis je předpis; přineste lékařský posudek!“

„Vždyť jsem tam byl a oni mi řekli, že jsem kleptomanií nadosmrti zasažen. Ale to není pravda. U mě nenajdete jednou ukradenou věc. O tom jste se mohli sami již několikrát přesvědčit.“

„Ale uklidněte se, pane Machek. No dobrá, přistoupíme na kompromis. Když po roce nic neodcizíte…“

To už pan Machek nevydržel a začal mlátit pěstí do stolu.

„Jak vám mám dokázat, že jsem zdravej! Krucifix, to už mi nikdo neuvěří!?“

Samozřejmě, že brzy po této scéně odvedli Machka do vazby.

Machek z toho byl zoufalý. Nikdo ho nechtěl vyslyšet, nikdo mu neuvěřil.

Když ho přivedli k výslechu a k sepsání protokolu, řekl jim všechno. Kde vzal na auto, jak stavěl dům a vůbec jak si dopomohl k slušnému majetku. Příslušníci jenom zírali. Tak je to tedy. Žádný kleptoman, ale vyspělý zloděj. A jak dlouho je už takhle podvádí? Místo aby Machka propustili s pouhou pokutou, poslali ho za mříže a celou věc nechali náležitě prošetřit.

Za pár týdnů byl soud a Machek dostal dva roky nepodmíněně. Byl mu odebrán veškerý majetek, jehož původ nedokázal poctivě podložit. Prohlásili ho za chladnokrevného důmyslného rozkradače.

Než ho zamkli, nechali ho prohlédnout vězeňským lékařem, jehož diagnóza zněla: „Zcela zdráv a při smyslech. Schopen bez vady.“

Potom Machek obdržel toužebné potvrzení a byl propuštěn za mříže. Vyškrtli ho z listiny choromyslných a jeho jméno založili do kartotéky trestně postižených.

Ctěný pan Machek byl sice poněkud smutný nad tím, jak dopadla jeho toulka mezi smetánku, ale zato měl po dlouhé době opět čisté svědomí a připadal si jaksi lehčí než předtím.