Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se..třetí kategorie
05. 07. 2008
10
20
3845
Autor
Rabb
.
.
.
Bundu přehodil přes opěradlo židle a posadil se. Objednal si višňový čaj. Vytáhl krabičku, z ní jednu cigaretu. Připálil si. Žhnoucí konec si pomalu razil cestu k filtru a popel končil v popelníku.
Restaurace se začala plnit lidmi. Bylo něco po jedenácté dopoledne, čas oběda. Chvíle pro tři kategorie: pracanty, studenty a bludné duše, co se přišly jen tak na skok ohřát.
Chodívá tam každé dopoledne ve stejnou hodinu. Číšník ve staromódním fraku s ním občas prohodí pár slov nebo, což se stává málokdy, pár vět. Na kus papíru obsluha načmárá objednávku, i když po těch dlouhých stereotypních týdnech zůstává stále nezměněna. Višnový čaj. Pokaždé mu donese čaj ve sklenici a k tomu dva cukry. Citrónku nenosí. Celou dobu pinkl odnáší dopitý čaj a dva neotevřené cukry. On ví, že nesladí, ale den co den to stejné. Cukry s čajem. A co citrónka? Nedonesl ji ani jednou.
Zapálil si druhou cigaretu.
Pracanti už do sebe ládují knedlíky, vepřové se zelím a prohazují slova hodna jejich generaci, na která by byl i dlaždič patřičně pyšný. Pohazují rukama kolem sebe a do všech možných směrů a přitom jim od vidliček odlétávají kusy masa.
Studenti obsadili rohovou sedačku se znatelně nižším osvětlením. I stůl se od ostatních lišil. Tolik vyrytých značek, co měl, neměly dohromady všechny ostatní stoly. Sedí si vyvalení, kouří jednu cigaretu za druhou - já vím, nemám co říkat, má spotřeba se podobá spalovně, ale, kruci!, jsou mladí, ne? Sedí tam a kouří a přitom pijí pivo. Dnešní generace si oblíbila dvanáctku. Z důvodu, že rychleji opíjí a že Plzeň je vlastně světová značka. Nad věkem se raději pozastavoval. Ještě bych si vzpomněl, kdy jsem se poprvé opil já a vzpomenout si nechci.
Sem tam vzduch provoní aroma marihuany a všichni najednou zbystří. To ticho byste mohli krájet. Oči zapátrají v zorném výhledu a... napětí opadá. Vše je v normálu a studenti se smějí.
Víc vidět nEmusím. Dopil čaj, pod hrníček položil dvacku, vzal si bundu a odešel.
Muž. Třetí kategorie. Bludná duše.á
lil si. Žhnoucí konec si pomalu razil cestu k filtru a popel končil v po
.
.
Bundu přehodil přes opěradlo židle a posadil se. Objednal si višňový čaj. Vytáhl krabičku, z ní jednu cigaretu. Připálil si. Žhnoucí konec si pomalu razil cestu k filtru a popel končil v popelníku.
Restaurace se začala plnit lidmi. Bylo něco po jedenácté dopoledne, čas oběda. Chvíle pro tři kategorie: pracanty, studenty a bludné duše, co se přišly jen tak na skok ohřát.
Chodívá tam každé dopoledne ve stejnou hodinu. Číšník ve staromódním fraku s ním občas prohodí pár slov nebo, což se stává málokdy, pár vět. Na kus papíru obsluha načmárá objednávku, i když po těch dlouhých stereotypních týdnech zůstává stále nezměněna. Višnový čaj. Pokaždé mu donese čaj ve sklenici a k tomu dva cukry. Citrónku nenosí. Celou dobu pinkl odnáší dopitý čaj a dva neotevřené cukry. On ví, že nesladí, ale den co den to stejné. Cukry s čajem. A co citrónka? Nedonesl ji ani jednou.
Zapálil si druhou cigaretu.
Pracanti už do sebe ládují knedlíky, vepřové se zelím a prohazují slova hodna jejich generaci, na která by byl i dlaždič patřičně pyšný. Pohazují rukama kolem sebe a do všech možných směrů a přitom jim od vidliček odlétávají kusy masa.
Studenti obsadili rohovou sedačku se znatelně nižším osvětlením. I stůl se od ostatních lišil. Tolik vyrytých značek, co měl, neměly dohromady všechny ostatní stoly. Sedí si vyvalení, kouří jednu cigaretu za druhou - já vím, nemám co říkat, má spotřeba se podobá spalovně, ale, kruci!, jsou mladí, ne? Sedí tam a kouří a přitom pijí pivo. Dnešní generace si oblíbila dvanáctku. Z důvodu, že rychleji opíjí a že Plzeň je vlastně světová značka. Nad věkem se raději pozastavoval. Ještě bych si vzpomněl, kdy jsem se poprvé opil já a vzpomenout si nechci.
Sem tam vzduch provoní aroma marihuany a všichni najednou zbystří. To ticho byste mohli krájet. Oči zapátrají v zorném výhledu a... napětí opadá. Vše je v normálu a studenti se smějí.
Víc vidět nEmusím. Dopil čaj, pod hrníček položil dvacku, vzal si bundu a odešel.
Muž. Třetí kategorie. Bludná duše.á
lil si. Žhnoucí konec si pomalu razil cestu k filtru a popel končil v po
20 názorů
víš jak to je... dobré povídky jsou v podstatě všední. když si vzpomenu, jak jsem se natrápil, když jsem chtěl napsat něco šokujícího a něco "velkého". nikdy to nevyšlo. a největší ohlasy - vždy věci, které vznikly na posezení, chvilkové pošimrání fantazie...
...
pořád mám v hlavě tu tvou poslední věc. ta je zdařilá.
nj.. oddychovky.. když píšu takovýhle kratince, taky si v podstatě odpočinu a užiju si živý vzpomínky trochu jinak..
..dík.. :-)
piš, jak píšeš... je fajn pozorovat tvé metrové kroky vpřed. Poslední povídka mě dostala, tahle to jen potvrdila. Stývn má pravdu, oddychovka. Ale takových je tady, věru, pramálo.
nic se nestalo, Hermane.. po pravdě jsem o konci psaní vůbec neuvažoval, byl to jen vtip, takové rýpnutí.. :-)
já vlastně ani nepíšu, ono se to objeví sem tam samo.. :-)
děkuju za podporu.. ;-)
Akkade, myslím, že žádná zkušenost ti nechby.. není to tak zamotané a "složité", jak se můžr zdát.. naopak, je to velice jednoduché.. téměř o ničem, jak napsal Hess.. díky ti.
..jo a Hessi, děkuju za podnětnou kritickou kritiku.. opravdu mi hodně přinesla.. až zvažuju, zdrcen tvými slovy, jestli bych neměl přestat psát..
..zkus být příště (jestli nějaké bude) konkrétnější, ať je to kritika jako kritika a ne nasrané remcání, jen aby sis ulevil.. ju?
Akkad Marduk
08. 07. 2008
Rabb: Jééé, tak to se omlouvám, že to shazuju, jestli je tam i něco hlubšího, co nevidím. :)
j_i_r_k_o, pěkně jsi to nazval.. cvičení, ano ano.. to mne nenapadlo..
..asik to tak bude.. a já tomu přikládal větší váhu.. :-)
Hezké cvičení, hlásím se k nepamětníkům. A též bystřím, zavane-li vzduchem tráva.
Oddychovka. Co se dotýká komentářů sociálních skupin, tak to je slabina povídky.