Svatá země

Kolik holek už v dřívějších desetiletích bylo udělanejch kvérem někde v bahně, místo na seně, místo opřený tvářičkou o rameno milence, se probudili s useknutou hlavou naraženou na plotě. Dneska se zdá, že je jich ještě víc udělanejch křížem, a pak je podle zákona upálí za cizoložství.

Takhle nějak to prý bylo:

Nově založená církevní dobročinná organizace Svatý mír v Africe se zasloužila díky velkému kapitálu investovaných prostředků a sil o osvobození Afriky od totalitních režimů a tedy i válek, chudoby, hladomoru. Z Afriky se stává takzvaný církevní stát.

V Africe jsou satelitními snímky odhaleny utajované mamutí společnosti zaměstnávající statisíce afrických obyvatel. Na těchto společnostech stojí celá místní ekonomika. Společenství národů žádá vysvětlení. Zjišťuje se, že mnoho z těchto společností se věnuje zbrojnímu průmyslu.

Svatí patroni ostřelovali naše pozice celou noc. Je k smíchu, že se naším úkrytem staly pobořené lodě klášterů a staré katakomby mnišský vinic. Chcali jsme v nich, srali, kleli a potili se spíš strachem, než jako vzpouru proti současným hodnotám. Těžko si pro běžného křesťana, pojem občan už se neužívá, představit takové monstrum zkonstruované nejspíš podle zvrácené předlohy dle Janova vidění. Dokud jsme proti nim bojovali v zákopech, používali minomety, kyselinové granáty, plynové pumy. Když jsme se schovali pod zem, přimontovali plamenomety a elektrická děla. Ale o tomhle dobří křesťané neměli ponětí, nechtěli slyšet o válce, stačilo jim, že nějaká válka je vedena a tak to Bůh také chce.

Po řadě atentátů na církevní stavby po celém světě přichází představenstvo náboženství s překvapivým výrokem. Zapojí se svou novou silou do masivní války na Blízkém východě za osvobození od extremismu.

Většina z jejich vojáků jsou černoši, zatímco ti ostatní si klečí ve svých honosných chrámech, o tom co se tu děje, ví hovno, jen se modlí za to, aby jejich temní vojáci naše posraně černé duše odeslali expres ke spasení. Slyšel jsem, že si černochy zotročili jako před stovkou let nebo kdy. Já vím zelenou píču, co bylo před stovkou let. Nebo kdy. Ale vím, že tihle kudrnatí chlapíci mají po desítkách let občanských válek sekání rukou a vypalování očí v krvi. A oni jim řekli, že Bůh to tak chce a pustili je na nás jako zblblé psy. Myslím, že je to baví.   

Po mnohaleté zdrcující válce dochází k sloučení místní odnože křesťanské církve s muslimskými náboženstvím. Tato smlouva přináší mír.

Po nastolení teroru, když muslimské extrémisty spláchli krví do nitra pouští, kdekdo se rád obrátil k milosti nového obrazu Boha. Po všech těch masakrech nebyla myšlenka Jednotného náboženství už tak kontroverzní. 

Nově vzniklá Jednotná církev vznáší obžalobu proti nevěřícím za přetrvávající chaos a násilí ve světě. Nastává nová válka proti státům, které jsou označeny za državy nevěřících.  

Lidi nesouhlasící s převažujícím extrémně náboženským cítěním zareagovali extrémním ateizmem. Znevážili všechny hodnoty dané křesťanskou tradicí, snažili se vytvořit protipóly. Rozšířené kluby satanistů se předháněly v porušování všech odstavců Bible. Vědci a filosofové až absurdními argumenty dokazovali neexistenci Boha, nasraní dělníci pálili kostely. Tak vlastně zpola dávali za pravdu obžalobám států hlásícím se k Jednotné církvi.

Šest let po začátku války dochází k posvěcení atomových hlavicí, jsou tak uznány koncilem jako nástroj v rukou božích proti nákaze nevěřících.

Jak pravil generál-biskup Johan: A co jsme měli dělat, když se na nás Ježíš se soudným dnem vysral?

Den 30.3. je lidově nazýván svátkem upálení homosexuálů

„Než začneme s naším rozhovorem k tomuto významnému datu, mohl byste něco krátce říci o této sakrální stavbě, v které se nacházíme?“

„Ale  jistě chrám svatého Víta je v jistém smyslu symbolem našich snah o navrácení společnosti do lůna Jednotné církve, což se nám po dlouhých letech bojů podařilo. Věřil byste, že tato monumentální posvátná stavba byla násilně církvi odebrána totalitním režimem a ještě za takzvaného demokratického režimu stále zůstávala v státní moci? Uvědomujete si vůbec rozměr té absurdity, když nejvýznamnější okno do nebes v našem státě bylo v komerčních osidlech zkorumpované ateistické vlády?“

„Neskutečné. A nyní bych přistoupil k významu dnešního dne.“

„Vlastně hned z kraje bych chtěl upozornit na obecně rozšířený mýtus, že tento svátek je jen oslavou odstranění odpuzujícího fenoménu homosexuality z očí Božích. Ale tento den je připomínkou našeho úsilí láskou a vírou spálit ty úchylné pudy, které vedou do hlubin nejstrašnějších hříchů a hříšných myšlenek.“

„Aha takže se nejedná jen o buzeranty?“

„Prosím! Takovou hrubost zvláště v těchto místech nestrpím. Provedli jsme na širokém okruhu křesťanstva hodnověrné testy, které měli zjistit hříšnou podstatu jejich pudů. Ať už se jednalo o obcování se zvířaty, členy rodiny, ukájení se neživými věcmi, nechutné praktiky příčící se křesťanskému svazku manželskému. Podle vážnosti a množství kolik niterné špíny si v lidech skrývalo, byli buď podstoupeni intenzivní léčbě v mnišském řádu, a pokud nešlo jinak, jejich duše byla zachráněna od dalších hříchů.“

„Před definitivním vypořádáním názorů a sjednocením v tolerantní Jednotnou církev na XIIV. koncilu existovaly frakce, které kritizovaly nedostatečný postup v tehdy takzvané pedofilii.“

„Svatá kongregace odmítla dříve pojímané názory o hříšnosti ve specifických projevech tohoto chování. Zvláště pak pokud se jednalo o vztahy mezi kněžím a jeho ministranty či schovanci. Vždyť co je přirozenějšího než něžná láska mezi pastýřem a jeho přítulným, nevinným jehňátkem?“

A hnili jsme dál, skrytí a nasraní. Ale také jsme se styděli. Proč my nemůžeme žít mezi ostatními? Obklopení blahobytem, žít z naděje na spasení, žít s láskou sdílenou s celým světem? Protože nás odkopli, zahnali plamenomety a plynem. Protože nedokážeme bejt dobří křesťané.