Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePohraničí
11. 07. 2008
14
17
4403
Autor
baronka
Pohraničí
Plandá mi tu hebká srst zažitého
hermelín se uleží až ke vzpomínkám
V mantlu nočního chodce
proskakuji obručemi hraničních kamenů
a je to troufalost
chtít se zahnízdit v korunách stromů
Vana pokoje se plní
chaosem osidlovaného pohraničí
až po břeh hřbitova
Tam
bez Norimberských berliček
pěstují kanárky svornosti a skromnosti
odložili šaty i prsteny
až na holou kost
V hrabičkách prstů
dosnívají zaťatou zem
Plandá mi tu hebká srst zažitého
hermelín se uleží až ke vzpomínkám
V mantlu nočního chodce
proskakuji obručemi hraničních kamenů
a je to troufalost
chtít se zahnízdit v korunách stromů
Vana pokoje se plní
chaosem osidlovaného pohraničí
až po břeh hřbitova
Tam
bez Norimberských berliček
pěstují kanárky svornosti a skromnosti
odložili šaty i prsteny
až na holou kost
V hrabičkách prstů
dosnívají zaťatou zem
17 názorů
Já z pohraničí jsem. Před chvílí jsem se dokoukal na film Habermannuv mlýn a tak jsem toho ještě plný. Tip.
blboun nejapný
13. 03. 2010
Tu báseňku jsem napsala
na opuštěném hřbitově
a opravdu je o lidech co zemřeli
ještě před válkou
Díky moc
Tahle se mi zdá, promiň, trochu schématická. Jako bychom Krajinu pohraničí vnímali, ale už nevěděli nic o lidech, kteří tam žili (a naprosto ojediněle ještě dnes žijí). Moji předkové v pohraničí žili od 16.století, a tak jsem pořád na hraně mezi Čechy a Němci.
Maminka
v Horách u Lokte pracovala
v hostinci
Lidé si špitali
ža byl dříve hodinový
A já si říkala
že hodinkový hotel
je pohádkový
Díky za zastavení
tu Tvoji krajinu políbila Nádhera dvakrát, ale hlavně v ní zůstalo protknuté Tvoje dětství, zůstaly v ní vsazené Tvoje vzpomínky na první věci v životě člověka :)
Naprosto úžasné
až do posledního písmenka
Jednou jsem napsala
že každou krajinu
políbila Nádhera
ale tu mojí milovanou
dvakrát
Děkuji moc
Chodil jsem před léty
hraničními poli
a v sumce měděné včely
spaly ve svých ůlech
v panenské krajině
bez lidí
Dýchal jsem suveréní
vzduch republiky a mládí
a nemyslím že bych se měl za to stydět,
že tato země na chvíli patřila nám,
slovanským bastardům
než ji definitivně
noví proroci vyrvou
z lůna pramáti ...
*- ....
a jen staré vyvrácené náhrobky,
od keltských přes Německé k Českým ...
ví, kdo na tuhle zemi měl větší právo ...
Ta atmosféra v tom je, jak píše v komentáři Jerry, snad až do třetí generace...*T
Nikdy nepřestanu
malovat
a milovat
to své
Pohraničí
Když jsem chodila
do první třídy
myslela jsem
Čechy a o kousek vedle Pohraničííí
hana kupčíková
17. 07. 2008
Tohle je věc pro dříve narozené a ještě jen některé. Originální obrazy a nálada tak roku 1945. To musíš být starší jak já, pokud námět není delegovaný třeba tátou, nebo dědečkem... ale mně se líbí, protože je to zcela odlišné od všudypřítomné osobní lyriky. A nálada - pochmurná, ale přesně vystižená *