Internetová poezie

V českých podmínkách existují stránky, kde lze po registraci pod zvolenou přezdívkou volně publikovat vlastní básně, povídky, vše, co souvisí s literaturou. Některé servery, na nichž jsou tyto stránky umístěny, působí již dlouho a mají tisíce více či méně aktivních uživatelů. Jak je na internetu běžné, tvoří tito lidé opravdu pestrou směsku, protože přístup není nijak omezen. Psát lze vlastně cokoli. Pokud je to třeba na hraně slušnosti nebo zákona, je autor upozorněn nebo dílo rovnou staženo a autor varován, že v případě opakování mu bude zablokován přístup. Nic mu ovšem nebrání, aby pod jinou přezdívkou či z jiného počítače dělal totéž. Proto se vytvářejí skupiny pisatelů, kteří píší normálně a našli vzájemnou zálibu ve svých výtvorech. Ti se drží pospolu, vzájemně si kolikrát pochlebují v komentářích pod novými básněmi, skrytě útočí na cizí elementy přes svou poezii nebo otevřeně v komentářích. A právě to je problém. Protože každou minutu se objeví nové dílo, je to při počtu uživatelů velmi jemné spektrum v tisíci barvách. Přečtu si novou básničku od svého známého, který si říká například Archetyp a kterého jsem v životě neviděl, ale je mi blízký tím, co píše. Bude to pravděpodobně student nějakého humanitního oboru, protože bere svou poezii velmi vážně a používá běžně nedostupné obraty. Báseň "Stojí mimo" poslal dnes ráno, nyní je deset hodin a je pod ní již několik jednoslovných či jednopísmenných pochvalných reakcí. Cítím, že Archetyp zabudoval dovnitř nějaký skrytý smysl a jakmile dočtu je mi jasné, do koho tne. Jeho narážky jsou jasnější než nebe v červenci. Míří na autora, který zde působí jako solitér a píše poezii, jež způsobem poněkud amatérským, snižuje pravou poezii, znervózňuje nás opravdové básníky svými veskrze pseudouměleckými dílky. Zachvěje se mi uvnitř struna sounáležitosti, kterou vyjádřím pod básní dobře rozmyšlenou větou. Napsal to nakonec i za mě. V čem je ten problém? V nesvobodě a závislosti takového tvoření. Básník je vždy sám. Vytváří sice společenství stejně směřujících tvůrců, s nimiž chodí na víno či za ženskými, to ano, ale když se jde milovat s poezií, je vždy sám. Básně musí vycházet z něho, nikoli z cizího. Falešné inspirace se lehce slejí v nečistý pramen a nemohou tak zapříčinit vznik dobrého díla. Navíc používat báseň jako zbraň při souboji s jiným básníkem je jako vyjmout z vitríny historický meč a jít s ním okopávat zahrádku. Proč zneužívat ušlechtilý prostředek pro nízké vyřizování osobních účtů, které jsou navíc ještě napůl uměle vytvořenými fikcemi? Opravdu nevím, je mi jich jen líto, protože ničeho nedosáhnou a své skomírající poezii nepomůžou. Jistě se najdou i vlaštovky odlišné od většiny. Pokud ovšem zavítají na zmíněné stránky, hrozí velké nebezpečí, že dříve nebo později začnou číst díla ostatních a narazí na aktivně publikující autory, co jsou nakaženi chorobou falešných inspirací. Vlaštovka, když sedne do trávy plné bílí a jiného plevele, lehce se do ní zamotá. Bojím se, že v jádru dobrá myšlenka publikování básní (a jakékoli ušlechtilé literatury) na sdílených stránkách s mnoha podílníky, může být na úkor díla samotného a uměleckého vývoje autora-básníka-spisovatele.

---