Kdy konečně otevřou

Pracující těžce a bez dechu nacházející kamenné úlomky v poli. V hlíně svědí prsty. V duši zase kyslík schází. Ve spáncích žilky z bělma problikávají. Někde štěká pes a vzduchem se nese hudba z vysočiny. Nemá to cenu a ruku položila, když otřela pero. V hlavě svrběl nápad na to - probudit se ráno. Ale kdo může říct, že je plně vzhůru. Před vchodem se povaluje maso, se svou něžnou syrovostí s příchutí rána. Za branou čeká zkažený dech a tepající hlava co buší, buší do kamenů, aby konečně někdo otevřel… .