Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMy
17. 07. 2001
0
0
952
Autor
Monika
MY
Možná,
že na zázraky věřit chceme
a jdem i hlavou proti zdi.
Snad si někdy nevědomky lžeme
a v duši máme propasti.
Temná a chladná je naše cela,
věříme tomu, co je v nás.
Ztrácí se duše a rostou mrtvá těla,
jas v našich očích odnes čas.
Prázdná a pustá jsou naše slova
a za úsměvem hledej víc.
Tiše jde láska kolem nás znova
a v srdci nám z citu už nezbývá nic.
tuhle báseň musím naředit desetkrát, aby mě netížila, když sama kolem sebe plavu
Veta a v dusi mame propasti sa mi tam nehodi...snaha o vers..zdi - propasti.....to se moc nepovedlo, zbytok je dobry...
nebraska: Zmíněná věta se mi líbí, ale máš pravdu, že na tom místě bych čekal rým a asonance zdi/propasti je dost chabá nánražka.