Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seÚnava
11. 08. 2008
4
9
1160
Autor
Vaska Halapapa
Odcházím
a les je plný
mých oběšených slibů
zakopaných pohřbených úmyslů
nade mnou Bachovo Air
hudba tak útěšná,
že nebolí už zrady, kdy jsem zrazoval sám sebe
sám sobě Ábelem, Ábelem i Kainem.
Koncentrovaná závist
kanoucí jak hnis z mých
nehojených ran
kane na kameny
obviněné
že ony to mají už za sebou
že už nemusí když nechtějí
lhostejné k pošlapaným hlavám
Jitřenku někdo přitloukl
na zátylek mé hlavy
a já
zoufalý, že už ji neuvidím
si ji neustále
bolím…
9 názorů
ůůůůůů! dokud člověk žije, pořád je šance, že se najde řešení, jen sebrat síly a hledat... :-)
Vaska Halapapa
14. 08. 2008
Silně depresivní čtení... dovolím si parafrázi na prolog - Všechno již někdo řekl nebo napsal, ale vlastní bolest si člověk uvědomuje nejvíc... */