Nezapomenutelná chvíle

Jsou věci mezi nebem a zemí ........

S přítelem toulala jsem se Prahou,
slunce nemilosrdně dávalo o sobě znát
a já doslova padala únavou.
Zamířil tedy stranou ruchu města
a dovedl mne k nádvoří,
jež vedlo ke vstupu do kostela
sv.Františka.

Končila mše,
kněz pronášel poslední slova,
lidé modlili se
a na konec krásná píseň ozvala se,
doprovázena varhany,
které zněly dále
i když píseň skončila.

Lidé odcházeli a já zůstala stát,
naslouchala jsem té hudbě nebeské
a chvílí v kostele strávenou,
cítila jsem se znovuzrozená,
únava byla ta tam,
hlava nebolela,
bylo mi lehce,
jako bych omládla.

Tou písní a hudbou
duši naplněnou,
prošla jsem s přítelem
ještě i krásnou zahradou
a odnesla jsem si zvláštní pocit,
že Bůh v tu chvíli stál nade mnou
a chtěl, abych mohla dále jít
a prožít ten zvláštní den naplno.

Odnesla jsem si tu vzpomínku v srdci,
ještě  dnes z ní čerpám,
když vzpomenu si,
jaké zvláštní fluidum sálalo z onoho místa,
přemýšlím,
jaká ohromná síla z něho pramenila
a jak mne posílila.

---