dnes je můj den

Dnes je můj den.
Kolem mne ti
co kvůli nim jsem žil…
Škoda, že jsou tak daleko
Chci zamávat, ruka je těžká,
jen malinko se pohne
a přesto
oni to vidí – no, spíš asi cítí

Vnučka - vzpomínám,
když byla ještě malá…
To bylo předvčírem
a včera promovala…
a syn…
čím vším v životě byl
a dnes ho také práce
čeká jen na zahrádce…
a moje žena :
je zamlklá a trochu uražena
tou intrikou temnou
že nemůže jít se mnou
a ve smutku se mračí.
Vždyť jsi o šest let mladší…
Musím se smát -
to já celý svůj život rád
a nevím, nevím, proč se toho nyní vzdát…

Ta hezká chvilka míjí…
Vzpomínky ještě žijí

barvy však ztrácejí smysl
jen světlo, co oknem ještě vlíná,
jim dává zbytek duhy.
Jinak jen černá, šedé, bílá, siná…

Já přestávám se smát svým lidem
a celý udiven
že to, čeho jsem se léta bál
teď očekávám s klidem
a přestal jsem se bát…
chci spát,
víc, než kdy jindy mnohem…
až probudím se
jinde budu stát
a tak vám raděj řeknu :

S pánem bohem !

---