***

Jen tak, co mě..

...
Víš, tvoje ruce nikdy neuzvednou co sis na záda naložil.
Půjdou za svým, protožes´ je nasměroval.
Neříkám co je správně a co ne.
Mám spoustu záchytných bodů pro mlhu.
Myslím že jdu jistě a stává se mi propastí,
věřím, že neuklouznu, ale právě ty "ochotné" ruce ostatních
a hlasy dvěma různými "dej" vždy natahují spojenectví lži
do neuvěřitelných rozměrů. Zatracených rozměrů.
Tak jen sedím a vyhýbám se směrem nahoru,
raději se ani nebuším do prsou, je mi stydno pohlédnout,
když vím, jak bolím, a jak při mě
d-o-o-p-r-a-v-d-y  stojíš, jak mě chceš
jen proto, že jsem a že jsem se narodil
z Tebe.
Bojím se naplno vyslovit, vážím si tě
abys mě nesmetl jako drobty ze stolu k ničemu
přesáhls´ velikost co jsem kdy znal
jen sám o tom víš -je a bylo mezi náma
tak proč je tak těžké si přiznat
proč je tak těžké přistoupit na tvé Ano
když vím, že mě bezvýhradně chceš.
Jsi přece Láska.

***