Poslední srpnový čtvrtek

Baráky se stromy soupeří o místo

a splývají v ranním slunečním tichu

všechno se tváří tak nehybně, ospale

a přece slyším letadla a psí štěkot

babička naproti věší prádlo

snad Kája jí z kuchyně hraje

patník už zase natřeli nažluto, snad aby

prvňáčci ze stresu nepřehlédli silnici

kafe se vaří

ale chuť mi schází...

co bude pak, až všechno skončí?

chci další taková rána...!