Dobrý pocit zadostiučinění

V dáli zaslechl dva hlasy. Rozhovor. Hlavou mu blesklo několik různých myšlenek. Chtěl rychle skončit, ale nešlo to. Znal to z dřív, nevyprázdní se úplně a ucmrndne si do kalhot. Stál stranou cesty. Má popojít ještě kousek mezi stromky, aby ho neviděli? Už je zahlédl. Kluk s holkou, sotva dvacet. Rozhodl se, že bude pokračovat. Bylo mu úplně jedno, jestli ho uvidí a co si budou myslet. Říkal si, že se ani neotočí, že si jich nebude všímat a tak si ani oni nebudou všímat jeho.

Zaslechl nějakou průpovídku, poznámku, které nerozuměl, ale byl si jist, že je věnována jemu, pak tiché dívčino uchichtnutí. Bylo mu to jedno, i když na to myslel. Procházeli právě kolem něho. Mohli být někde za jeho zády. Už si myslel, že to tím skončilo. Ale najednou na něho kluk začal mluvit. Nejprve nerozuměl, co říká, ale stále více bylo zřejmější, že se mu vysmívá. Stále močil. Přemýšlel, jestli se k nim má otočit čelem. Nejspíš by ho ještě víc naštval. Nevadil by mu dívčin pohled na jeho schlíplé pohlaví.

Od začátku v sobě pociťoval úlevu. Nechtěl se jí vzdát. Tak, jak k nim stál zády, pronesl: „Máte dobrý pocit uspokojení, že jste lepší než já?“ Mluvil k němu, vykal. „To je dobře. To je totiž jediný pocit, který skutečně dokáže člověka uspokojit,“ pokračoval. „Ukojit,“ dodal. „Člověk, když se takto povýší nad jiného člověka, se cítí lépe než po výronu semene do ženina břicha.“ Trochu byl zvědavý na jeho reakci, ale když mlčel, ještě dodal: „Takže jsem rád, že jste si na mě mohl zvýšit sebevědomí.“

Vyklepával poslední kapky. Když už byli hodně daleko, přemýšlel, jestli tím chtěl zapůsobit na tu dívku, ačkoliv ji vůbec neviděl, zda stála za to. O něm si pohrdlivě myslel, že to byl blbec a cítil v sobě nádherné uspokojení.