Slyš bratře, srdce slovanské!

V mladosti mé jarém květu

všade vůkol samí Němci

lál jsem zlolajnému světu -

přebírav perle na růženci.

V německých školách toliko jsem dlel

wie unglücklich war ich davon

jadrnou řečí mateřskou jsem klel

aj --- aj --- a tehdáž přišel --- ON!

Jazykem luzným mluvil ke mě

snad byl jen ve snách lepou vidinou

pod jeho hlasem rozkvitla má země

hlahol a ryk hle! Zazněl otčinou

Tak obrodil jsem srdce svoje teskné

odvrhnuv Němcův pitvorný ten hlas

již slza v oku mém se nikdy nezaleskne

vlasti má, povstaň, již je čas!

Tak i ty, bratře, obroď ducha svého

pomni, v čím zrozen byl jsi luzném lůně

obroď se, bratře, v reka statečného

neb v jařmu cizáckém tvá rodná matka stůně!