Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDoma
10. 09. 2008
7
23
1800
Prostřený stůl
arabica
pro dva hrnky s dekorem
na polici budík tiká
provoněným prostorem
ve vzduchu dvě věty visí
nechce se jim na svět z úst
není nic
jak bylo kdysi
zaslechli jsme trávu růst
minuta se s jinou střídá
bezmála je dopito
věta k větě větu přidá
zamrzí
a bolí to
pokoj voní po samotě
dalo se to čekat
vím
vrníval´s jak vrní kotě
nechápu a nevěřím
tolik barev nemá duha
jako míval všední den
kdy jsme
lásko
byli spolu
bez sebe si nezvyknem
23 názorů
Jarmila_Maršálová
02. 11. 2008Jarmila Moosová Kuřitková
17. 09. 2008
jejda - teď jsi mě zaskočila - pamatuji si ji, ale bojím se tipovat, ten motýlek mě svádí k tomu, abych si tipl Františka Hrubína, a to vzhledem k tomu, že jsem měl v dětství knížku s ilustracemi motýlů od Maxe Švabinského, a verši ty ilustrace doprovodil právě Hrubín, ale jestli tohle s tou duhou je z ní, to si jistý nejsem ..
každopádně některé ty ilustrace se mi vybavují, i útržky veršů, které byly ale většinou cíleně zaměřeny k vyobrazení konkrétních motýlů (pohleď, jak se pyšně nese, černopláštík jmenuje se), takže fakt nevím, jestli ano ..
po té knížce se musím podívat, asi zůstala u mámy, protože svým dětem jsem z ní určitě nečetl .. musím to napravit s vnuky :-)
Jarmila Moosová Kuřitková
16. 09. 2008
ta duha mi připomněla něco z mý pubertální "tvorby":
sedm barev duha má
žádnou z nich nám neprodá
ani zadarmo ji nedá
tomu kdo ji v dešti hledá
duha to je jenom klam
so je sluncem malován
:-)
toto dílo beru důstojně, ale musím se přiznat, že jsem četl lepší díla psaná Tvou rukou.
ale zvyknete...
i duha ztrati barvu
obcas si pri tom horkem likeru skytnete
a zaslapnete larvu.../***
Jarmila Moosová Kuřitková
10. 09. 2008
Bohužel, to Ti slíbit nemohu. Nemám už žádné slzy,dokážu jen potichu si zuřit :o))
Jarmila Moosová Kuřitková
10. 09. 2008Jarmila Moosová Kuřitková
10. 09. 2008Jarmila Moosová Kuřitková
10. 09. 2008
Tvoje řeč i veršů Tvých,
i Tvůj virtuální smích,
něha v básni ukrytá
- to jsi Ty! /Trochu i já!/
Jarmila Moosová Kuřitková
10. 09. 2008
Uznání mistra těší! A jde-li o vnadnou mistrovou, pak ještě víc!
Mně se daří spíše ty rychlovky! Když to včas neodpálím, už to není tak úplně od srce, protože to ve snaze vylepšit až překomnbinuju! První nápad je vždy nejlepší!;o)
Jarmila Moosová Kuřitková
10. 09. 2008
Sakra! Tohle jsem přece měl říkat Já!;o)
Apropos! Co Ti to vlastně dělám, když to říkám? Připomínám Ti snad cosi, co už vzal čas a co ještě stále umí zabolet jak válečného veterána stará zranění, když se blíží změna počasí?
Jarmila Moosová Kuřitková
10. 09. 2008
Arabská káva něžně voní,
hrnky si tiše rozpráví,
že není už to jako loni...
Co zhatilo se? Kdopak ví?
A slova ještě nevyřčená
ve vzduchu visí s otázkou,
bol ve dvou srdcích - drahá cena
za jednu tečku za Láskou...
***Padl na mne nějaký smutek. Snad jsou to jen mé vlastní zhmotnělé představy, snad sem si opravdu něco takového vyčetl mezi řádky Tvé básně. Kdo ví, pravda je asi někde mezi tím...Každopádně tu rychlím tempem svého datlopisu smolím verše, nad kterými pak v údivu kroutím hlavou. Tohle že jsem opravdu psal Já?