Štíhlá revoluce

Před začátkem prázdnin jsem se rozhodla zhubnout (jakožto vlastně kažý rok....jelikož tentokrát je to už po sedmnácté, dá se říci, že je to vlastně jakýsi můj obyčej). Patřičně jsem se na to připravila, jen co je pravda.....koupila jsem si ve slevě knížku s názvem "Štíhlá revoluce", která mi hned svým úvodem začla být nesmírně sympatická. Plna naděje a ideí jsem hltala každé vytištěné slůvko stejně jako ještě nedávno třeba hamburgery a podobné, zaručeně nedietní potraviny. Ovšem, jak čas plynul, počáteční nadšení a původní přesvědčení, že už nebudu trávit svůj mladý život v těle podobajícím se bedně kitu, či něčeho podobně nevzhledného, se pomalu vytrácelo. Dočetla jsem se, že nemám chtít zhubnout, nýbrž "zeštíhlet". Nu což, začla jsem se tedy upínat na cíl být štíhlá. Nejprve se to zdálo být snadné, až kolem páté kapitoly, kde se na mně hrnulo nepřeberné množství slov, jako je např. uhlovodan, cis-forma, trans-forma či nesaturovaný tuk, a bylo mi sděleno, že bych se zřejmě měla do konce svého života stravovat jako nějaký přežvýkavec, tudíž jíst pouze klíčky, boby a jím podobné "potraviny", jsem začla pochybovat o správnosti svého rozhodnutí. Když jsem se dočetla, že budu moci jíst jen 2x denně (jistě uznáte, že z mých dosavadních, přinejmenším 20ti denních "menu" je to skok ještě více adrenalinový, než je třeba bungee jumping), shledala jsem toto rozhodnutí dokonce velmi špatným řešením mé dosavadní, ne příliš záviděníhodné situace. Nastala chvíle, položit si otázku, zda je můj problém natolik závažný, abych ho opravdu musela takto radikálně řešit. Odpověď byla "kupodivu" nadmíru jasná - NE!
 Dostávala jsem se tedy do fáze číslo 2, ve které probíhalo mé zvažování následného rozšíření pohybových aktivit. Doposud jsem totiž trávila v posilovně přibližně 2 hodiny, a to zhruba po stejné době, jako se opakuje můj menstruační cyklus - tj. jednou po 28 dnech, a to se zdálo být krapet nedostačující. Jako dobrý nápad se ukázala třeba jóga. Jóga začíná být moderní (a já chci být moderní), skvěle protahuje tělo (a já chci být pružná), působí positivně na vaši psychiku (nic si nepřeji tolik, jako působit dojmem oduševnělého a naprosto vyrovnaného člověka) a hlavně - jógu v dnešní době dělá skoro každá známá osobnost (a já přece chci být jednou z nejznámějších).
 Pomalými krůčky jsem se proto přemístila do třetí fáze - té nejobtížnější - najít nějakého idealistického pitomce, který se nechá přesvědčit a půjde do jámy lvove se mnou. Mé snažení bohužel nepřinášelo žádné ovoce a mně to pomalu, ale jistě přestávalo bavit. Začla jsem propadat depresím a zvykat si na představu, že zanedlouho zřejmě budu stálým zákazníkem prodejen s nevalným a nepříliš optimistickým označením XXL. Nakonec a naprosto nečekaně se jako povedená oběť ukázala být moje milá kosmetička, která při depilaci těch dvou nevzhledných končetin rašících z další nepovedené části těla, jehož jsem vlastníkem, zkonstatovala, že jsem opravdu "kapičku" přibrala, ale že ona je na tom stejně, a proto nemůžeme udělat nic lepšího, než řešit náš problém společně. Běžíc hned následující den do Jóga centrum, zaplatit kurzovné, které já mám se slevou (HEČ), poněvadž jsem studentkou jedné nedobře vzhlížející a uplatnění nepřinášející střední školy se zaměřením blízkým mi asi jako chodidla mé zesnulé (budiž jí země lehká) prababičky, musela jsem si gratulovat a zároveň děkovat bohu (ač jsem zapřisáhlým ateistou) za překonání studu a následné odhalení dolních končetin, z důvodu odstanění dalšího nepříjemného jevu, zývající se "ochlupení lidského těla".
 Kurz začíná v září, do té doby mám dost času přemýšlet o tom, proč je vlastně dnes tak důležité být štíhlý. Uznávají se extrémy, ale já extrémem nejsem a ani být nechci. Vstup do klubu XXL s podmínkou váhy vyšší než je 100 kg není můj sen, ani pomyšlení na případné oslovení "Metráček", které si již před několika lety vysloužila Jitka Pažoutová ve stejnojmenném filmu. Stát se anorektickou modelkou, chodící po molu s výrazem ve stylu "rozpadnu se ted, nebo až za chvíli" a chrastící při každém kroku, jelikož nic kromě kostí a zanedbatelného kousku kůže na sobě nemá, též není mým přáním. Zbývá pak poslední extrém, stát se kulturistkou. K tomu mi ovšem jóga jen těžko dopomůže, proto další sportovní "obor", nad kterým začínám přemýšlet, je box. Opět další činnost, jež se stává poslední dobou IN! A jak jsem již dříve zmínila, být v kurzu, je také jedno moje zbožné přání. Avšak musím se zamyslet, zda kariéra kulturistky je můj vysněný cíl.....?!?!
 Každopádně teď sedím nad lahodnou porcí zakoupenou v proslulé "jídelně" zvané KFC a těším se na časy příští (zvláště pak na ty nejbližší - křupavé kuřátko je vážně k nakousnutí.....sliny mi už celkem slušně stékají po mých buclatých tvářích).
 Až jednou půjdete po ulici a potkáte holku, která vás zaujme hned na první pohled svojí perfektní postavou.....vězte, že jste narazili na mně. V tom druhém - hořším případě, zavítejte do některého XXL obchůdku a snad budete mít štěstí.......

      Vaše absolutně spokojená česká persona :o)