Náš byt

Byli jsme takoví jak v biáku se vídá na všechno dychtiví co krouží kolem nás večer se popíjí a zřídkakdy se snídá jen vážný obavy abys nic nepropás´ chtěl jsem mít píšťalu co sama písně píská ať ruce k objetí mi nesvazuje nic dnes vím že není snadné udržet co získám a vůbec není snadné naposled jí říct: byt s oknem do nebe v něm laptop stůl a skříň a postel pro tebe já vždycky jsem si přál nikdy se neztratí víš někdy víc je míň vzpomínka z našich hlav že jsem tě miloval tak máme za sebou dnes druhé soudní stání vzduch se tam krájet dal a nezbylo už nic co bych si ještě přál víc než zpět milování s tou co jí dlužím čas a možná taky říct: byt s oknem do nebe v něm laptop stůl a skříň a postel pro tebe co vždycky jsem si přál nikdy se neztratil víš někdy víc je míň mám v kapse klíč až zazvoníš tak vejdi dál

---