Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seUmazaná
18. 09. 2008
8
20
1180
Autor
Marcela.K.
nedokážu se resetovat
to by se lehce mohlo stát
že znova budu stříhat nebe
a na kdyby si s láskou hrát
víš nedokážu zapomenou
na zlo které si lidi cvičí
než znova tohle prožívat
to radši nebýt nikdy ničí
nedokážu se zase smát
jako když věřila jsem lžím
modrá se nějak umazala
radši zas nikam nepatřím
to by se lehce mohlo stát
že znova budu stříhat nebe
a na kdyby si s láskou hrát
víš nedokážu zapomenou
na zlo které si lidi cvičí
než znova tohle prožívat
to radši nebýt nikdy ničí
nedokážu se zase smát
jako když věřila jsem lžím
modrá se nějak umazala
radši zas nikam nepatřím
20 názorů
Marcela.K.
21. 09. 2008
přiznám se, že určitou představu mám ..
a vím, že jsou u téhle profese velké rozdíly
dlouhodobě bych to zřejmě nezvládal
hlavně teda psychicky
Marcela.K.
21. 09. 2008
no, být zdravotní sestrou u svýho obvoďáka by nemuselo být až tak špatný, aspoň já mám zkušenosti, že její hlavní činností je razítkování receptů a neschopenek :-)
Marcela.K.
21. 09. 2008Marcela.K.
21. 09. 2008
jsou básně vonící mechem
lahodící zvonkohrou
jedním co je přečtu dechem,
z jarních vod plující krou
tvé básně vedou k zamyšlení
strmých jak stoupám po schodech
tam, kde zdánlivě nic není,
jsou básně, co vyrazí dech
***
Líbí se mi sevřená forma básně, její rytmus a líbí se mi, žes použila "resetovat".
Jen bych souhlasím s tím, že "modrá je dobrá". Miluju modrou :-)))*
modří jsou umazaní
už od začátku
nemohou být čistí
když špinavě se jistí ............../***
Znovuzrodit je krásné...
A Přináší to všechno to hrozné, cos nezapomněla připomenout :-)
Dík
Marcela.K.
18. 09. 2008
Vynulovat.
Vrátit.
Přenastavit.
Rozkrájet.
Já vím. Není žádné české slovo, vyjadřující: 'vrátit se do původního stavu'. Zkusíme ho vymyslet?
(Podruhé narodit?)
Marcela.K.
18. 09. 2008Marcela.K.
18. 09. 2008
Už jen ten zarovnaný špalek zapsaných veršů mě dostává do jakéhosi stavu zvýšeného, či snad omezeně(?) orientovaného vnímání.
Resetovat je sprosté slovo, ale odpouštím.
Dál už to teče -- nebo spíš bojuje -- samo.
Zní to tak vojensky, zupácky.
A přesto je v tom kousek něhy.
(a já tentokrát nevím, odkud se bere)