Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Píseň osamělého stromu

20. 09. 2008
2
2
1771

Oni jsou nezištní, neodmítají nikoho, kdo hledá v jejich stínu klid a odpočinutí. Oni jsou věrní, nemění místo, kde už jednou zakořenily, když zjistí, že by snad někde mohlo být lépe. Oni jsou odvážní, pevně stojí v bouřce, ani je nenapadne, jít se někam schovat. Dál vytrvale čelí zkouškám přírody. Oni jsou krásní, čestní, hrdí a když už musí spadnout, padají k zemi tak, jako by umřít byla ta nejobyčejnější věc na světě. Nebouří se, nechtějí si zachránit vlastní kůru. Obětují se dennodenně, aby zahřály zboudilého pocestného

Snad zítra, až si tady na té louce budou hrát děti, budu moct někomu říct, o kolik jsem přišel, když už tu nejsi. Nikdo si nedokáže představit, jak pro takový starý strom jako jsem já, je taková malá houba, jako jsi ty, důležitá. Proč nevidím častěji, jak si ostatní pomáhají? Proč se nikdo neumí zastavit? Každý si hledí svého, zajímá se jen o to, jak sehnat jídlo a jak přežít další den. Každý si jde svou cestou a už se neohlédne, zda se po ní dá ještě chodit. Má cenu ještě spoléhat na ostatní? Když spadneme, zvedne nás někdo? K čemu je život, jestliže ho mám prožít neustálím honěním se za potravou? A sám?

Byla jsi poslední, co mi připomínalo les, ve kterém jsem stál. Ale i ty jsi odešla. Jsem odsouzen k věčné samotě, aby mi došlo, kolik jsem toho zničil. Les je spousta stromů, kteří stojí při sobě, semknou se dohromady, aby vytvořily pro ostatní útočiště před deštěm, větrem a pískem. Odjakživa rostou vedle sebe a nehádají se o půdu v zemi ani o oblohu, k níž vztahují své ruce.

A tohle všechno jsem nevěděl. Myslel jsem si, že jsem ten nejlepší strom, který kdy vyrostl. Povyšoval jsem se nad ostatní, vysmíval se jejich kořenům, které neměli kde růst, protože všude byly ty moje. Až jednou přišli dřevorubci a pokáceli všechny stromy, kromě mě, byl sem moc silný. Dnes tu jsem sám. I ty jsi musel odejít.

Žít sám je těžké. Nemáte si s kým povídat, hádat se a usmiřovat. Na koho vzpomínat, až odjede. Vzpomínky. To jediné mi dnes zbylo. Ale jaké jsou to vzpomínky! Plné mého sobectví, pýchy a pokrytectví. Život je jako jedna dlouhá dovolená, ze které si vezete hezké obrázky. Nemám téměř žádné. Kolik jich máte vy?


2 názory

celý loňský rok jsem žila téměř sama, u prostřed rodiny. Snažila jsem se to vyádřit. Děkuji moc za všechny kritiky a tipy

Velmi hezké,TIPŽít sám je fakt těžké,někdy i uprosrřed rodiny,která se žene za svými starostmi.Jsou to problémy stáří a člověk se musí snažit postavit se tomu.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru