Já. Teď

Strašně už chci nějakou katastrofu.

Padající střechy, vodu strhávající

lidi, strach a napětí.

Nebojím se.

Miluju odporné, dekadence hadr.

Vyhledávám alkohol v dechu

bezdomovců, třu se o ně v tramvajích.

Civím na jejich plesnivé ponožky,

hluboce koukám do nadržených očí

německých důchodců, nebojím se

drogových králů v Šervúdu.

Vrtím zadkem když procházím

Hlavním nádražím a vysmívám se

opatrnosti.

Jsem drzá na místech, kde se to

nesluší, jsem princezna s krýglem

a pusou od pěny.

Zalykám se dýmem dohořívajícího

brka a směju se smutným věcem.

Brečím dojetím u zpráv,

vyhledávám sentimentální situace.

Neucuknu před potem cestujících

v metru, nastavuju batůžek

loupežníkům, abych se jim pak mohla

postavit.

Koleduju si o průsery.

Skrz čirého panáka tě prosím,

zachraň se a nech mě plavat.