Jsem to já, pouhý člověk

Jsem to já kdo milovat umí,
jsem to já kdo ze ztráty trpí,
jsem to já kdo podléhá pokušení.
Zamilovat se a obětovat se,
pro pouhý polibek, který utěšil by mé touhy,
jsem schopen snést ti modré z nebe,
pro pouhý úsměv, pohlazení po tváři
a pošeptání mi do ouška - I LOVE YOU!!!
jsem schopný dát ti i svůj život,
který ty po čase zavrhuješ,
a já se topím ve svých slzách,
a sám sebe se ptám,
proč jsi tak chladná,
proč jsi mě opustila.

A pak po uplynuté době jsem vyléčen,
a ty znovu mi mé křehké srdce zlomíš.
Jsem to já kdo trpí z tvé ztráty,
a pak vidím tě s jiným a láme mi to srdce.

Jsem to já kdo podléhá pokušení,
ty hodíš mi návnadu a já bezhlavě
se do ní pouštím, jak rybka v potůčku.
Po té co jsi uvědomím, že lapila jsi mě,
pokouším se ti uniknout, ale už je pozdě,
jen některým rybkám se podaří uniknout.
Pak jak pobavíš se se mnou odhodíš mě,
jak použité šaty, které zestárly.

Ano podléhám pokušení a tvrdě platím,
kéž bych byl jednou dokonalý,
nepodléhal bych tvým pokušením,
těšil bych se ze svého života,
života plného lásky a pochopení.

Ale jsem jen pouhý člověk!!!