Věčný boj

Kopec je nepřítel který se musí překonat, tam nahoře je cíl, vždyť vzdávat to teď by bylo tak zbabělé…ještě šlapat dál…nejde to…na zemi leží nějaký papírek…jako nastražená past…ne, to je záminka, záminka proč nešlapat dál. Papírek v lese? Vždyť je to tak neekologické a já jsem přece takový ekolog. Zasmál se Pavel, slezl z kola, zvedl papírek a vložil si ho do kapsy. Dál už pokračovat nemůže. Nerozjel by se. Mohl by samozřejmě sjet kousek dolů a přehodit na lepší převod, ale proč? Proč se dál snažit? Příležitost promeškal kvůli papírku. Teď by už to nemělo cenu. A mimo to, ozývají se roky kouření. Začalo to ve třinácti,kdy  už nebyl chlapec, ale ještě nemohl být zván mužem. Za všechno mohla Natálie, která byla o rok starší a propadla k němu do třídy. A kouřila. Jak to tak bývá, Pavlovi se nesmírně líbila. Pavel přemýšlel, jak se jí přiblížit, a tak se v jeho mladé nezkušené hlavě zrodil pošetilý plán. Běhal půl dne po městě a hledal trafiku, kde by mu prodali cigarety. Potom, ozbrojen krabičkou Pall Mallek číhal cestou ze školy Na Natálii, aby jí mohl nabídnout a zapálit si. Vyšlo to. Na Natálii zapůsobila jeho odvaha kouřit, když nikdo jiný ve třídě nekouří. Pavel na to vzpomíná jako na jednu z mála věcí, která se mu kdy v životě povedla. I když, jak se to vezme, protože jediné, co z toho měl, byl první polibek, tak jak to vídal ve filmech, a zlomené srdce, když o dva týdny později uviděl Natálii, jak to samé dělá s největším proutníkem z devítky. Ale byla to velká láska… A taky mu z tohoto „vztahu“ zůstalo kouření. Nejdřív příležitostně, když byl smutný, což bývalo v období puberty velmi často, potom téměř každý den, za půl roku už to bylo deset cigaret na den, za rok celá krabička. Kdyby měl počítat, kolikrát už zkoušel přestat, bylo by to, jako počítat uhry na svém obličeji. Omezování, zapisování si, kolik cigaret vykouřil, nikdy to nevydržel déle jak měsíc.Bylo to jako s tím kopcem. Jakmile si jednou zapálil, spadl do toho znova. A teď ho bolí plíce a nemůže popadnout dech. V těchto chvílích se rodí myšlenka na další přestávání, ale proč? Proč přestávat? Proč se snažit pokořit kopec? Proč jezdit na kole, když ho z toho bolí plíce? Proč jít na nástavbu, když s výučním listem se dá taky žít? A proč si nedát brko? Skvělý nápad. Sedl si na kraj cesty, vytáhl krabičku, papírky, filtry, cigarety a malý zelený pytlíček. Dal se do balení. To mu šlo.Za chvíli měl hotovo, zapálil, natáhl a rozlil se v něm slastný pocit. Už nebylo důležité, že z něho nic nebude. Ani to, že cigarety společně s marihuanou mu likvidují plíce, že bude dělat práci za podprůměrný plat, že v životě nic nedokázal a nedokáže, nic už nebylo důležité. Je mu dobře. Dohulil, ještě chvíli poseděl, sedl na kolo a letěl. Za chvíli doletěl domů. Rodiče ještě nebyly doma. Sáhl do kapsy a vytáhl klíče. Společně s nimi vytáhl však i papírek. Ne ten na balení jointů, ale ten, kvůli kterému nevyjel na kopec. Byla na něm čísla. Devět čísel v řadě. To může být telefonní číslo, ICQ nebo Skype. Odemkl si dveře a jakmile vešel do svého pokoje, sedl k počítači. Tak jak to dělá vždycky. Počítač měl pořád zapnutý. Věděl, že to zpomaluje, ale bylo mu to jedno. Přihlásil se na skype a dal vyhledat číslo z papírku. Ukázal se mu uživatel Lugosidark. Co je to za magora? Ne, to je holka, pomyslel si Pavel a dal zvětšit obrázek. A docela pěkná holka. Škoda že je offline. Třeba s ní ještě někdy popíše nebo si popovídá. Pustil si Boba Marlyho lehl si na postel a plně se oddal svému stavu. Neexistovalo nic. Hudba v něm vzbuzovala příjemné pocity, jakoby jeho srdce bilo do rytmu a myslí se mu honily samé příjemné věci. Brzy na to usnul.Probudil ho zvláštní povědomý zvuk. Odkud to jde? Z venku? Z Obýváku? Z počítače? To je ono z počítače. Co to…ale to je přece skype. Někdo mu volá? Někdo mu něco chce? Proč? Otevřel oči. Byla už tma.  Přešel pokoj, sedl si k počítači, pohnul myší a monitor se rozsvítil. Bylo půl jedné. Rodiče už asi spali. Volá uživatel Lugosidark. To mi něco říká a ta holka je fakt pěkná.Nasadil si sluchátka s mikrofonem a přijal hovor. „No?“

Ozval se příjemný dívčí hlas. „Jak se máš?“

Už si vzpoměl, to je kontakt z toho papírku. Dal si ho tam, když byl skouřený. Promnul si oči.

„Haló“ Ozvalo se ze sluchátek.

„Slyšim, slyšim“ Odpověděl Pavel. „No, zrovna jsem se vzbudil.“

„Tak to se moc omlouvám, ale já jsem noční zvíře a potřebuju komunikaci s lidmi. Viděla jsem nový kontakt, tak proč to nezkusit.“

„Ale to je dobrý,“ odpověděl Pavel „Já si rád pokecám.“ Ta holka se mu začínala líbit. Kdy někdo naposledy projevil zájem o jeho osobu?

„tak to je dobře.“ Zasmála se dívka. „A odkud jsi?“

„Já? Já bydlim v Břežanech.“

„Fakt? Tak to je hrozná náhoda, já bylím hnedka za kopcem.“

Za kopcem? Co on věděl, co je za kopcem? Dneska se tam chtěl podívat na kole.

„Nechceš se sejít?“ Pokračovala dívka.

Jde na to rychle, pomyslel si Pavel. „Já bych se určitě někdy rád sešel.“ Odpověděl.

„Já myslím jako teď, mě se nechce spát.“

Co je to za osobu? Proč se chce někdo teď, v půl jedné ráno scházet? Ale na druhou stranu proč ne. Může to být docela zajímavé. Je teď přece odpočatý, dá si před tím ještě jedno slabší brčko a může to být fajn.

„Tak chceš?“ Ozvala se znovu.

„Promiň, přemýšlel sem. A kde by ses jako chtěla sejít?“

„No, můžeme třeba na rozcestí Malá skála“

„tam nahoře v lese?“ Zděsil se Pavel.

„No jasně, kolem je to hrozná štreka…neříkej, že se bojíš.“ Zasmála se dívka.

„No jo, máš pravdu. Já tam můžu bejt tak za půl hodiny.“

„Tak se tam za půl hodiny sejdeme?“

„Já sem pro.“

„Tak jo, budu se těšit.“

„Zatím“

Co je tohle za úlet? To už jsem schopnej kvůli ženský jít v noci pět kiláků lesem do kopce? Kvůli ženský kterou vůbec neznám? Pomyslel si Pavel, ale něco ho tam táhlo. Smotal si tedy ještě jednoho menšího jointa a vyrazil. Šel do kopce. Do toho kopce, na kterém se zasekl na kole. Teď ho jde pěšky jakoby nic. Kde se v něm bere ta vůle? Co je to za magnet, který ho táhne nahoru?To přece nemůže být ta holka. Že by tohle všechno dělal kvůli holce, kterou vůbec nezná? A třeba jo, třeba to je ta pravá, třeba se kvůli ní dneska všechno změní. Třeba ho bude nadále motivovat. Chce se vzchopit, teď to chce, chce přestat kouřit, hulit, chce jezdit na kole a něco zhubnout, i udělat maturitu a dát svému životu smysl. Chce v životě něco dokázat. Ale skutečně tomu věří? Skutečně existuje na světě bytost, která dokáže člověka takhle změnit? Už je skoro u rozcestí, rozeznává tam nějakou osobu, ta osoba je hezká. Je Krásná, moc krásná a čeká tam na něho. Ale je na tom něco podezřelého. Nejen, že je to podezřelé, to dokonce není dobré. Proč se neotočí a neuteče? Proč jde pořád tam nahoru? Co ho tam táhne? Bouří se jeho tělo, nebo je jeho vykouřená mysl už tak rozpolcená?Už je blízko, už je skoro u ní, už rozeznává její tvář. Jde mu naproti. Tři kroky, dva, jeden. Už je u něho, ale proč tak blízko? Proč ta osoba sklání svou hlavu k jeho krku a co to má se zubama? Co je to za palčivou bolest na krku a proč má pocit, jako by byl vysáván z vlastního těla? Proč se mu zamlžuje svět? To není jako z trávy. Lugosidark? Jmenovala se Lugosidark? Proč? Lugosi, to mu něco připomíná. Kdo to byl? Tak rád by to zjistil, tak rád by se vzchopil. Tak rád by ještě proti nepříteli bojoval, ale už je pozdě…