Písmák Snová romance
Valčík. Na tanečním parketě tančilo mnoho párů. Všechny byly ale stejné. Stejně nudní, nezajímaví lidé, jako kdyby byli „vyrobeni“ podle stejné matrice.
Života pohádka
Nechoďte se mnou do toho jezera, já se tam chci zabít…Ne, opravdu, nechte toho. Já se zabiju sváma i bez vás. Co. Ano, důvodů mám několik.
Věčný boj
Kopec je nepřítel který se musí překonat, tam nahoře je cíl, vždyť vzdávat to teď by bylo tak zbabělé…ještě šlapat dál…nejde to…na zemi leží nějaký papírek…jako nastražená past…ne, to je záminka, záminka proč nešlapat dál. Papírek vlese. Vždyť je to tak neekologické a já jsem přece takový ekolog. Zasmál se Pavel, slezl zkola, zvedl papírek a vložil si ho do kapsy.
Nevíš dne ani hodiny
Dali si sraz na můstku před New Yorkerem. Lenka tam přišla dříve, neboť se řídí úslovím „dochvilnost, výsada králů“, přestože ji vžilách nekoluje ani kapka šlechtické krve. Čekala tam na Ondru a přemýšlela. Je sním již půl roku, oba se navzájem milují, ale přesto ji poslední dobou trápí jistá zlá předtucha, že jejich vztah nebude mít dlouhého trvání.
Adoptivní podvod
Jenom jeden klik a částka pět tisíc korun českých opustila účet Verner a přesunula se na účet Uganda’s hearth.
„Oběd. “ Ozvalo se zkuchyně. Pan Verner se zvedl od počítače a celý hladový si to namířil vprostřenému stolu.
Splněný sen
Od malička jsem se chtěl stát pilotem. Ne s dopravním letadlem a vozit turisty, ale v armádě, být vojenský pilot, mít uniformu a moci bránit vlast když vypukne válka. Rodičům se to nelíbilo. Otec se mě snažil odradit vzpomínkami ze své služby jako pěšák v první světové válce.
Nebe Peklo
Až nadejde můj časa duši svou vypustímneuvidíme se zasneb do pekel se spustímNeuvidím nikdy Tebejen vzpomínek mi zbude párTobě souzeno jest nebe a mě nekonečný žár.
Ještě jsem neměl kafe
"Píp“ řekla čtečka po intimním kontaktu s píchačkou.
Každý den jenom píp. Dneska, zítra, za dvacet let. Už celý život neuslyším po příchodu do práce nic jiného než pípnutí.
Poloviční sen
"Kontrola jízdenek“ řek průvodčí, a vytrhnul mě z mýho prvního snu kterej po dlouhý době nebyl ani děsivej, ani úchylnej a dokonce ani mokrej. No prostě uplně normální sen. skoro.
Ukázal sem mu svůj lístek a snažil se zas usnout.
Bard
Bard
Prolog
Grindolf si od jižních krajů sliboval hodně. O své cestě přemýšlel už dlouho. Jeho věhlas slábnul, lidé si ho vážili čím dál měně a po té ostudě v Gandamoru se z nadějeplné myšlenky o změně působiště stala nutnost. Nikdy už by nebyl nikam pozván a pracovat rukama by ho nechali akorát tak čistit tržiště od rybí krve.