Cesta autobusem

Cesta autobusem

Lidi narvaný v autobusu se kejvali a vráželi do sebe a říkali promiňte nebo pardon podle toho, jak řidič dupal na plyn nebo na brzdu. Bylo před půl čtvrtou odpoledne a já v tom zmatku přemýšlel o tom, jak.. promiňte, vyhrkla ze sebe prsatá bruneta, co mi jemně podpatkem projela skrz špičku boty. To je dobrý, zablechtal jsem v polospánku a dál jsem tupě koukal z okna a přemýšlel o tom, jak.. pardon, vyhrkla z druhý strany blondýna, co mi upadla na záda, protože řidič dupl na brzdu a pak na plyn, takže zase pak blondýna na druhou stranu a pak zase prej promiňte staré paní se psem, že jí spadla do náručí. No tak jak povídám, bylo před půl čtvrtou a já přemýšlel o tom, jak jednou.. s dovolením, povídá ta paní, co jí před chvílí blondýna spadla do náručí, budu vystupovat, pustíte mě mladíku, poď Bene, honem a táhne za sebou vozík s nákupem jako kráva a všem jede po nohách, honem Bene, honem, ať nikoho neušpiníš a lidi od vozíku špinavý jak prasata. Ad absurdum bába, povídám si. A tak jedu zase kousek dál, nic novýho, lidi se kejvaj a vrážej do sebe, a přemýšlím o tom, jak jednou budu.. týdydýdádá, další zastávka, povídá anonymní autobusovej hlas a bába se psem a vozíkem jako kráva zase zpátky do autobusu, že si prej spletla zastávku, že ještě jednu jede a řidič na plyn a bába na prsatou brunetu, prsatá bruneta na mě, já na blondýnu a blondýna posílá štafetu dál. Jak domino jsme jeli a zas křižovatka, promiňte, pardon, omlouvám se, dovolíte, Bene ať nikoho neušpiníš, nákup z vozíku jak kráva se sype, bruneta s blondýnou se tomu řežou… Je to holt bordel, říkám si v polospánku a přemýšlím o tom, jak jednou budu jezdit na kole nebo chodit pěšky a vyseru se na autobus plnej kejvajících se vrážečů. Neznáme se odněkud, povídá prsatá bruneta. To bych si pamatoval, povídám a v polospánku se usmívám, že přece jen tahle poslední cesta autobusem nebyla úplně marná.