domy s těly kostlivců

i. dům s tělem žebříku překvapení schody ven z toho domu ráno končily plaveckým můstkem otočila jsem se po oknech a slyšela jen ve spěchu zapínat sešívat bouchat záclony jen v jednom se čeřily dýl pak jsi i ty ustoupil na krok do bytu barák polknul výtah naprázdno když jsem skočila z třetího schodu a odrazila se letěla vzpažená vzhůru držela jsem za uši krosnu bez padáku a na okamžik zachycená na obloze koukala pod sebe kde gymnastky spolu s kobercem nány srolovaly i chodník byl čas na pád střemhlav domů ii. dům kostnatý jak vězení nůžky sklaply čelisti jako sedačka v kině a pak znovu tak žmoulavě tak houbovitě ždímaly mi vlasy seděla jsem křeslu na klíně a trefovala se kartami do slaměného klobouku v žaludku vlastního bytu v domě sraženém tlejícím u silnice ten už se nehne hodiny škrábaly po skle jako zaživa pohřbené křičely norovatými ústy pod kyvadlem jako čerstvě vytržený hrob klečela jsem pod lustrem zpívala a ze stěn rostly uši chorošů byla jsem zpráva v nehybné láhvi ii.dům dlouhý jak koleje vichr měl interval krátký jako doba mezi prásknutím dveří a výbuchem breku v pohyblivých frontách města jsem čekala na jižní spoj -odtud se jenom odjíždí, fakt- řekl mi chlápek na straně 15 když jsem listovala novinami řekla jsem -jen doufám že se nikde nestaví a vlak že poteče rovnou až do moře- -šťastnou cestu- volal mávali jsme si já zpod střechy kulturní rubriky on vytržený z koše