Fragment letopisu

jak zvony bijí
tak točí se májka
pak jen zima
v kostech konventu

mám v cele stůl z ořechu
a v něm v šupleti
Marca Aurelia listy
z barbarských hvozdů Norica
sněhem zapadaných
o jeho neprožitých životech
které tajně miluje

Guidon legát
blankytné má oči
a voní cizím rozmarýnem
vzpomněl jsem si při vigiliích
jak stojím v chrámu mezi mudrci
když bylo mi dvanáct let

zvedl ruce ten Guidon:
utíkej hochu bílým lesem!
jsem tvůj přítel
                        hlesnul jen
psy vypustím až po laudách
BĚŽ!
ŽEŇ!

anděl má křídla
jak lednová pole
a dlaně jak hlína
býk nic neuhlídá
natož lev
orel jen hledí po zádech
            když nejsou myší
            jsou mu cizí

tak chvátal jsem
v patách životy neprožité
které tajně miluji
pode mnou praskal čas
a den se vytratil
a slunce hned pak
vprostřed všeho Yggdrasil
jako Ester vprostřed krásek
                                                kdesi v Jeruzalémě počal karneval

když jiní plakali
já jsem se smál
ztratil jsem bratry
v ledech Siloe
tři kroky zpátky
tři kroky dál
spěch vražen do stop
                    k žízni voda
                    podél chlévů
                    do krku strach
                    ze strachu

ptáš se:
našel si mne?
psací stroj klepe
napíšu: ne.
v knize ale listy Yggdrasilu
brzy si tě vysním
až zas ztratí sílu
ohaři

když pokyneš hlavou
Klíčník tebe
a tvůj žaltář přesvatý
doprovodí ke dveřím

anděl má křídla
jak lednová pole
a rty jak okna do cel