Písmák viděls mou loď?
křemíkový prezident je vezen
s věnci na pohřební tramvaji
balení plaček na bulvárech
a klonění dopravy
PF 2020
plány do nového roku:
1. chcu, aby se dali dohromady zase Talking Heads
2. už nic
Můžeš stoupat výš, ale štěstí to nebude.
velká kniha mořské havěti
děvčátko promlouvá:
jsi cepelínem z něčí hlavy
nocím přidělen jak na šachtu
nahlas polykáš reklamy sousedovic televize
Ve které náš hrdina vyslechne si rady na lodi u Lihovaru
Zbytky tlustých pastelek, co se jim říká kopáč, namalovaly lesy a údolí a moře. Skrčená mapa jde skrz řádky. Vpřesně daných intervalech mění majitele.
„Držte se zeleného inkoustu, co se u řek ztrácí.
Největším z milovníků
jiskra
o které ses tolik červenala
pokaždé doroste v pionýra
ta hluboká poetika s dokonale upravenou košilí
Tohle je fakt správný, Jeffe. Pokaždý, když vidím tvou novou káru před kanceláří, pokaždý si řeknu, ten Jeff, to je frajer, ten firmu podrží, nemusím mít péči. Ty tvoje nový vozejčky, ty mě pokaždý uklidní.
pět stop od východní
strany bazénu
je zakopáno
Zababov
smutní lidé ve vlaku
za Olomoucí
jsou mimozemští mechanici
na znělku nočních vysílání
akutní potřeba sněhu
vedle Olšanských hřbitovů stojí prý palác
rodinky dobíhají tramvaje
tuto obrovskou neděli
obrovskou neděli k neunesení
pohlednice vzdálených dětí
teď si přesně nepamatuju
v Událostech události zrušili
a já tě prosil
až vyukazují pimprlata
Eurocity Berlín - Vídeň
imaginární přítel ztich
jak krakatice míří vždycky k jihu
zemský celník připodává klihu
na ráno mělkých liščích břich
držeti se
jsem bez kontextů
šestého března
přečtěte mi ruce
k jízdence
Poučení robětem
básničci jsou bílí beránci, šeptala Anežka
záleží, jak moc se do nich ponoříš
uvnitř je smradlavý pajšl a spousty krve
slavná spříseženství
koleje polyká v obzoru
obrovské cizí stvoření
budou si dávat
jména bukanýrů
Ve městě obtočeném černým ocasem
z dlaně do dlaně si
cestující vozem podávají
teplé tělíčko zvířete
napjatě si znamená:
Calypso bei Seite
nejsvědomitější hlídkou na lodi
byla má manželka Simone
Sebastian v blízkosti velryb jen šeptal:
Jaka cuda.
včera Heidelberg
sešívá autobusy
město
pod cizím jménem
škemrá o průkaz
Nezkrat(k)ovitá
na vyhrazená místa
pro klenutý pád
vypište slovy
smluvní podmínky protivětru
Srdce tramvaje
z města mizí
telefonní budky
kabely mezi jmény
nechci s vámi více
Beringova úžina a jiná (námořní) protivenství
odrážím psaní předposlední strany
kotvím parník z novin poskládaný
stěny bytu zašedlé
salvami hrachu
V den poslední...
andělé zuby plují
a jsou sprostí
to my jsme mor
i po moru kosti
Myslet si cestu
od bílého rána ptáš se
proč nepláču, když
do mě cizí matky
pohádky našeptaly
i u vašich dveří jednou zazvoní povědomá obluda s hrací deskou pod paží
ve vozech ranního metra
prochází se občas oceloti
apoštolům předou u nohou
při tichých průjezdech Andělem
*Mat
Jsme tu ještě.
Neodešli jsme dávno.
Nezůstaly jen automonstrance
dryáře a telefámy.
Em, Há a Dé
příští zastávka Jakákoli
hovory se špičkou bot
víme přesně
kde jsou naše Prahy
Z nedvora! Z nepavlače! Několikátá.
spanilé karavelyzas Semmeringemproplouvají(zvuky vzdálených pevnin)vojska vyvolenýchnekončící rejzyk obležené Prazejsi odborník koncůverzí je několik
Malé dějiny
S tajně nemytými zubytýden na jazykujak zavírací špendlíkv jediném okamžikuu kasyvkládáním rukou(do košíku)vymýšlím smyslkterý nenížádám o rozhřešenínaší milé paníco nese tíhu světa
jak biblické muly
co žehná tlačítkemna němž jsou tři nulyu kasyv zacykleném kázánípadají odpustkydo igelitekmrazímedobytek na výdobyteka díky vám za nákup. a blýská se na časy. u kasy
. . .
myslím si tebe
jsem z porcelánujsem ze sklajsem z tenkého ledu
podzimu
Vánoce kluka, co se mu říká Vrána
ve tři ráno na náměstípro psinec je tenhle měsíc. věřte. v kádi bratři Kaprovštíkdysi psali románydnes je překrmená břichatáhnou ke dnuzakletí malovaným vejcem z mrazuzapomenuté ruské dynastie Oleg zemřel k půlnociostatní teď beze svědků činí vodu slanoumlčky zpívají záduší bratři, máte bludičkové očijak dvě vyhaslé prskavkyjejichž kouř povede mě domů. * * *v Nový Rok pakumazaní strojnícive všech kočárkárnách a sklepíchrozpálí své ocelové strojezažehnou tam skryté motoryv rámci tajné pětiletkya až přes drátový rozhlasdostanou poveldrajcvóajnclos.
Za rohem světa
kapalným městemdlaní a potajíposunuju velryby tramvají
úzko mi jez polknutých Jonášů
jejich značkových rubášůjejich černobílých sítíz nezbytí
. . . všechny mé školní láskyotěhotnělyza oknem Prahytrvá(m) ponedělí
Trollí most
zacyklené trakce metra
ať už jedou kamkoli
vypnout.
vypnout okolí.
Na plovárnu!
Hromadné houpání pindíky dovolípánské sprchy bazénu v Podolí.
tlustý svetr a poslouchat.
S Růt na telefonunocípak fotkami ze sítěživotů druhýchvykrást sobě časIkea, Niveav dřezu puntíkový plasts Růt na telefonunocípak trilion věcía jeden člověk jenbatoh furtpolovybalens Růt na telefonunocípak třídit jízdenkytam a zpátkyPoklad kapitána KidaJak se chodí do pohádkya Růt na telefonunocířeší brečí mlčí.
Všechna místa k líbání
Dokud můžešcelou silou třískej dveřmidokud můžeš práh jejich věř midokud můžeškřič mi. chvíle měř nám pozpátkudokud můžeššeptejvše je v pořádku.
zamknutý srpen. jsem.
velká slovašeptám maleputuju nocemihlavu v Kalevalesměrové pochybypo kapsáchodejít na severhezčí strachpo ledumedvěduna tlapěutéci seprstem na mapě
Právo na indispozici
je mi to jednov knajpě na Bazalechje mi to jednoklidně šlapu po kanálechje mi to jednoukradené, nafurtnafurt pryčna halděBrodemv rychlíku do Vršovicje mi to jednolehcejako přijít o malíčekzmateně dětskéjak na mých dveříchstíny princezničekje mi to jednojak barevné a bíléspolu v prádlenafurt trapnéjako vlhké skvrnyv prostěradleje mi to jednobez otáčeníz bytudo zrcadla
"po pulce raz eště dej si. "
nejsi. nejsi.
je to tak lepší.
Consuetudo (poučená)
smilníš. banální cestoutáhne se šumařkohout zakokrhánocíve vsi jen šeptnou"blb. "
Vyznání 21. století (severní polokoule teda)
Lásko, už to přišlopocem, dej mi rukuchci být s tebou páremna Fejsbuku
Chodím dom' pěšky
vykopli mě z tramvaje. prý mi chybí jasnešatím se totižPuma, La Coste, Adidas.
K moři
Vyfotím náskdyby jeden zemřelpiští ženská tramvajía obrázky ukazujez Amerikypoledne se propadlov konečnýchutekl jsemk Jiljímu opatoviz konců chodebmávám serafům:proboha pomozte,když svět je jen Prahajen tento cár břehuAcherónu
Ze střechy na střechu
sáhnu si do sebeabych nemuselvzpomínat, kde jsemnezabírá todávnoprojektily sebejistěmíjejí mou hlavuzas jít na vlak
Ponoci
V zahradě, krajině mezi domypropínají se ruměnkybarvy očí hofmistrů
co nevládli číst
propínají se ruměnky a zimostrázpropíná se zlomysenrovnýma nohamabrázdou při zdidřímá hrobník, dřímá klaunpohřbíval ruky Sudkovy
- Cožpak se hodí, aby spočinula, kde ctnostní spásy hledají. -optal se muž ve vysokém klobokou všichni uznale kývali, až kdosi křikl:- Utopme ji. -
Andílci a pár korun
o lese v noci poslepuna pozadí počítače plochyo milionech let v metruo tramvajákovi, co řve"neser se. neser se. "o krajinách ve snu a příbězích tamže všechno radši zaspím, odejdu tako Žižkově a Ostravici U Vyndanejcho Laputě a Balnibarbio našem národním folklórua v něm promítnutých hodnotácho smradu Podprahykterý je jediný pravýo symbolech na obrazech světcůkteří ničím na Zemi nehnou užale zabaví pár odborníkůo ránech o ranácho tom jaký jsem hajzl"ty jsi takový hajzl. "nejvíc o stromechnapiš třeba dopisnapiš ho mně.
Podešti
zdravím. tiskaře ranních novinco mezi rotačkamiskládají tichoa prstem z tušesonetyzdravím. inspirované metařeprávě tyco naplnění rohlíkysní o vzdušné Laputězapřažení za vozíkyzdravím. blechu jménem Životkterá pro kapku krvavého mokufurt je připravená k skoku.
Seriózní nabídka
trápí-li vás něconapište mi, přijďte za mnou. pomohl jsem svému psychiatrovipomohu i vám
Pohladil v lesích lišku proti srsti
krátcepo narozenív černém obzorusalvy hmoždířůsvětlem krájí noca v patáchtolik strachua hořez nerozumua citynahranéstíny královničekna mých dveříchsuché třešněza zdíbrkem z gryfamistr skládáočistecřekni rokprvnítřeba
Plody nespavosti jíme
jako když pláčeša mé dlanějsou tvé tváři břehemtak noc utišila ústa stromůsněhemna dvoře pohřbili jsmeneštěstíposlouchám věčnou hudbuve tvém zápěstí
parfait
krátce po polednije ledena ticho jeděti s aktovkamiutoulává sídlištěv ulicích prázdnýchod authlavičky plné knihoči hrdinůvorvani tramvají oranžovívplouvají do šerakrátce po polednije ledena ticho jeodkouzlení světa navzdoryjsemtuzezcela. . .
Vánoční Jidáš
na světelné opeřepřed Týnemnáměstí plné Petrůvšech skálopevnýchjistých svými (auto)mobilypunč a lázeňské oplatky a smíchvšechny hity hrají narázz nebe padá pivodo vlasů, pod kůžia prosí mě abychprokrista. zbořil svůj důmje mi divněstrašně divněa strach mámprotože prorok pravil:poznáš, až zemře bůh
Ichthus
Je svatého Damasa prvníhokřupavý mráz i v podpeřiníjinovatka lepí mi prstya jen pár rozinekvyhlíží Betlém
Bezdržení
přerostlé smrkyinverzí plavou(a lesknou se úporně) prsty myslím na jablkaběžím Prahoukobercem zákazníkůs oslíkem a volkembědnými brachypunčovou politikuproklínám strachysvátečně ztracenpotkejměpotkejměpotkejměza pět minut Vánoce
Ze dvora! Z pavlače! Dvanáctá.
na cestěbez řidičenoc co nocčekám na rodiče
Heršvec
bez nárokůse pořídiliz jedné vody
načisto
si počínalia když vítr zvedá(mokré) prádlo na šňůřez košíku pomáhajíklamerkám i kolíčkům
Senzuálny výkrik (ve vztahu básnířka - básník)
Chci tě číst. Aspoň list.
Zvuky dveří
podzimem pochodují jehličnanypichlavě hrozí nebituze chci zaspatholocaust listůslyšení a vidění věcíkteré nejsouchci zavřítoči před pravidelnou stravouplastickým balením budoucnostis modříny křičel bychnemít v ústech jedenáct šumivých vitamínů
Ze dvora! Z pavlače! Desátá.
když může vojenský satelitz těžkých kovů, khakivzlétnoutrád bych taky
Výškovice - Island - Výškovice
Sněží ve mnězapomenutá knihovnas pionýrskými příručkamiHaruki i MurakamiNaoko, co zněla směšněsněží ve mnězazděná agitační centraa sběry papírubundy šité na mírukazety se šumem Antarktidysněží ve mněnaše betonové domana Flexaretu clonazažloutlých fotek čtvercovýchsněží ve mněv mých krajích takovýchv mém Tír na nÓgv mém ElysiumMilovaných bratří moratoriumHerberta Schönheit von Vogelsangsněží ve mněvšechny poklady kapitána Kidaz pohádek ruských Bídaprvní ňadro, co potkalo mé dlaněpolibky a odpovědi na něsněží ve mněCollegium musicumkaždá Ty jako unikumkaždá Ty předem vrácenáPorta coeli, mniška bez jménaoproti všem předpovědímsněží ve mněnoc celá ve skle rozbitáa v ní mléčné zoubkycestou poztrácenépřihnu si, ať tančí MargitaAby mohlozítra zasesněžit ve mně.
Rodinná alba
k podzimu zaříkám mužeje nás málo a strach táhne ze dveříz těch, co neznali jsme jako dětive tnutých pařezech počítám snětikolik nás zbude a kteřípřeměřuji svět, abych si byl jist,že ještě pořád nemá pevných déleka pak jaké zrno ve sníh zasíta která z žen kterého má spasitvěštím z mrtvol ptáků, ze křidélekk podzimu tě zapřísahámo tvá ňadra pro mé dlaněještě dýchej, ještě chvíli. za okamžik země zbílía z těl osamělých mužů
pít budou zlé laně.
Fragment letopisu
jak zvony bijítak točí se májkapak jen zimav kostech konventumám v cele stůl z ořechua v něm v šupletiMarca Aurelia listyz barbarských hvozdů Noricasněhem zapadanýcho jeho neprožitých životechkteré tajně milujeGuidon legátblankytné má očia voní cizím rozmarýnemvzpomněl jsem si při vigiliíchjak stojím v chrámu mezi mudrcikdyž bylo mi dvanáct let zvedl ruce ten Guidon:utíkej hochu bílým lesem. jsem tvůj přítel hlesnul jenpsy vypustím až po laudáchBĚŽ. ŽEŇ. anděl má křídlajak lednová polea dlaně jak hlínabýk nic neuhlídánatož levorel jen hledí po zádech když nejsou myší jsou mu cizítak chvátal jsemv patách životy neprožitékteré tajně milujipode mnou praskal časa den se vytratila slunce hned pakvprostřed všeho Yggdrasiljako Ester vprostřed krásek kdesi v Jeruzalémě počal karnevalkdyž jiní plakalijá jsem se smálztratil jsem bratryv ledech Siloetři kroky zpátkytři kroky dálspěch vražen do stop k žízni voda podél chlévů do krku strach ze strachuptáš se:našel si mne.
Divý muž u svatého Prokopa
v záři zářís mladými vědcidám si ještě deci
Cesta domů o dvou berlích (aneb Panychida za koleje)
cestuji tak rychleže mě pošťák nikdy nedoběhnebezadresnýmne nepřátele kolem černíjako vyškrtané zápalkyz mých prstů chytlylíbaje vásnádherní serafové z Větrníkubílou stezkou mezi prsyprůvanu chodboukde chirurg poslední panně krájí nadějina černé a bílé dlaždicehradbou z půllitrů
okna ze sprch
jak oči velrybí
každou noczacelí se ránav kupé rychlíku Epistémena okno promítají světJidáš spí pod mantlem v rohuzapomněl zradit Spasiteletak zbyl všem hřích, ten prvníjsme si rovnišeptámjako bych nevědělže to už od počátku
Ze dvora! Z pavlače! Osmá.
v babím létěschován za petliceposílám srdečné pohlednicez ložnicedo lednice
"Dobrý den, nejsem tu já?"
Pořád pršíve staré odpolední vaněposlouchámkdyž ve vedlejším bytěslečna pouští vodu věčnostímokré ucho na kachličcešeptám simáme společnou alespoňjednu knihu.
Ze dvora! Z pavlače! Šestá.
v době globální nevolnostišoufl je mi ze mnedosti
Ze dvora! Z pavlače! Pátá.
v Riegrových sadechplivance Vicerojekvprostřed třískáhokejový strojekvlast. chlast.
Ze dvora! Z pavlače! Čtvrtá.
jarní milosti trocha
a nebe potkaní
pod ním jediná na světě
piráta jezdecká socha
Nejpěknější kondicionál
odstěhovat se z Prahyke konci motorákempak kus pěškydomůrok nulahodina prvnív modrém večerusledovat sojky na větvijak si do šerabožskyprdí.
Když Široko vařil mi čaj
tajemný M chvátá do zvoniczhoupneš se tam a zpětmosazným srdcem hmoždířeví o tom někdo. když propadneš Stínadlyzabušíš slovy o televizní zprávybylo úplně zrovna sedm večersnaž se nevěřit svému deníkuhrůzostrašným naukám o světěbdíš, proleháváš teplý důlek v hlavěpři svítání podpíráš slunko dlanívysníš si nového sebe, pro sebezabušíš slovy o hranu novinkuřata ve stresu spásají pralesyzběsile mačkáš knoflíky a pákysousto Kapitálu zapiješ svěcenouna týdenním trhu globální nevolnostiz hlemýždí ulity pálíš na Bastilukdyž otočíme ježka nejdelším ostnem…ví o tom někdo.
Henkouvr Gejmouvr
dz rejn is fólink intu dz rivrmaj stomak iz ejkinkent aj šivr