Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte semůj stařičký slovník
Autor
tonas
Můj stařičký slovník
Na podzim v roce 1951 byl vytištěn Slovník jazyka českého. Jako jediný autor je uveden František Trávníček, což je od té doby zpochybňováno. Slovník má 1801 stránek. Je celý uložen v jednom svazku s plátěnou vazbou. Manipulace s ním je velmi rychlá a jednoduchá. Je to knihařská práce výjimečných kvalit. (Podotýkám, že pozdější asi po třiceti letech vyšlý Příruční slovník jazyka českého je kvalitou vazby a především papíru ve srovnáním s ním šmejd). Soudím tak, ač nejsem v knihařství odborníkem, podle vlastních zkušeností. Koupil jsem si jej v roce 1958 za pouhých 44.10 Kč, na kteroužto částku byl po sedmi letech zlevněn z původních 232 Kč, což však byla ještě stará měna.
Ač je základní pomůckou při mých rozličných operacích s mateřštinou a téměř každodenně s ním za tímto účelem zacházím už padesát let, drží můj oblíbený a nepostradatelný slovník stále pohromadě a tisk i stránky jsou tím půlstoletím docela nedotčené. Srovnávám-li tuto stařičkou knihu z hlediska obsahu i její výrobní kvality, usuzuji, že všechno, co v oboru vyšlo po něm, je velmi nedokonalou napodobeninou a odvozeninou. Též si docela kategoricky myslím, že čeština toho, kdo neměl a nemá toto dílo k dennímu použití, musí velmi strádat a být chudokrevná.
Ve Slovníku jazyka Českého je obrovské množství starobylých, dnes už často neznámých výrazů. To je jedna ze základních jeho předností. Kdo rád čte i používá jazykové archaismy, musí jej mít ve veliké oblibě. Po více než čtyřiceti letech komunismu v našem jazykovém teritoriu se rodná mluva stala zmrzačenou řečí. Sám špatný, nemohl zvrácený společenský systém rodné mluvě, jako pilíři národní kultury, ničeho dát. Šlapal po ní falešnou řečí, mrzačil ji výrazy, které tvořil k apologetice uzurpací a falešných ideologií.
Jak uplýval čas v tenatech ničivého režimu, bylo to s češtinou horší a horší, neboť vstřebávala víc a víc jeho jazykových ošklivostí. Čistota „Trávníčkova“ slovníku je dána tím, že vznikal v době, kdy socialismus byl ještě holátkem a učil se první slova, mezi nimi i ta zmrzačená. Jeho propagandistická klišé a zhoubné novotvary nestačily ještě vzniknout a slovník je tak nemohl pojmout do svého obsahu.
Přestože slovník už v lecčems zastaral, chybí v něm dosti novějších výrazů a pojmů a neobsahuje jazykové reformy, ke kterým mezitím došlo, je stále na výsost potřebný a užitečný. Když sedám u počítačové klávesnice, na dosah ruky stařičký slovník, je mi jako bych seděl někde u studny, plné průzračné a čisté vody.