Jedno

Tváře ti hoří po červáncích ve spáncích buší ironie a ty se ztrácíš v mrtvém bodě beze snů v dlaních plují lodě od hrany k hraně pláže k pláži v básni co už tě neuráží nenajdeš stopy po souznění ne proto že už lásko není leč že už na ně není síly žili jsme tím co spadlo z nebe měl jsi mě a já měla tebe v hlavě v srdci v duši? je pustá čára tlustá teď hodí se mi však kde vzít na ni černou tuš? kam soucit dát? kam pohrdání? kam vzpomínku že byl jsi MUŽ? tak znenadání spadly mlhy nesmělo slunko zrodit den pro lásku zase někdo druhý potlačil sten tišší než tichý sňal hříchy z beder svých a sám ve lži a zlobě utajeně servíroval na zlatě jedy víš co jsme jedli naposledy? jsem vyhládlá a není zbytí démon chce žrát pochoutky k blití kde sílu brát chřtán zavřít čím? umírám když tě nevidím

---