Srdce Prahy

Myslel jsem na to jdoucí ulicemi

naslouchaje útržkům cizokrajných hovorů

v srdci Prahy

jak jsem po psím ztracený

a připadal si jako rozbíhající se pták

nebo čas

jenž věčně měřit začíná

že Davidovy hvězdy synagog právě vycházejí  

a po nebi kamenném

andělští sprejeři teď budou psát 

z mlhovin vzkazy

spirály galaxií

i nesmysly Supernov čmárat

namísto do Žižkovských dvorků

či do fasád

a v zapadlých uličkách neprojdeš

ty a tvůj stín

když měsíc bude nízko

jako reklamní vzducholoď na vesmír upoutaná k zemi

a až budeme se milovat bude to platonicky

jen záležitost těl

a chvíle

v níž budeme se dívat jak probuzená moucha hledá cestu sklem

ke světlu trolejí a odlesku výhybek

a ty vyvěsíš telefon

a tvé oči budou vlhké jako vnitřní strana oken v tramvaji

do nichž za deště kreslí kosočtverce nezvedení kluci

aniž by tušili

že jednou jim to vůbec nepřijde směšné

ráno si koupím Večerní Prahu

a motýlí křídlo z pozůstalosti

jen tak

jako vždycky

když nevím proč