Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePopelka - trošku jinak...
Autor
Morče11
1. scéna - Lenka se potká na dvoře s Popelkou, která je hrozně ušmudlaná, protože právě čistila komín.
L: Čau, ségra!
P: ...čau.
L: A jako...co to máš na sobě? (zděšeně)
P: Šaty, ne.
L: Ježiši...seš ňáká mírně černá, ne?
P: Pche. A co máš na sobě ty?
L: Já?
P: Trenýrky na vejlet, ne?
L: (stranou) Hm, díky... (k Popelce) Plesový šaty, abys věděla.
P: (najednou se úplně rozzáří) Jéé, ty půjdeš na ples?
L: Ale necham tě doma, vole.
2. scéna - do toho tam přijde Macecha
M: Dámy, dámy! Teď není čas na vedení diskuzních kroužků, fakt že ne.
L: Co??
M: No prostě ne. A ty, Popelko, běž mi vyleštit ty nový, černý kozačky.
L: A potom uvař něco dobrýho. Jsem zrovna dostala chuť na svíčkovou...
P: A proč? Stávkuju, je mi blbě a bolí mě kebule. Jdu si lehnout, vy dvě. Bye, bye...(zapěje)
3. scéna - Popelka odkráčí do postele a Macecha se najednou vzpamatuje
M: Vždyť ona nám utekla!
L: Vyse* se na ní, máti, a pojď mi radši nalíčit oči.
M: Njn.
L: Prosila bych na zeleno. Jo?
M: Vždyť budeš vypadat jako vodník.
L: Ale houby, lepší jak vodník než jak mutant (dívá se při tom na matčiny černo-fialové stíny)
M: Tak, hotovo, nalíčeno. A teď jdu zavolat sluhu, aby už přijel s tim kočárem. Kde je, sakra. Já vždycky věděla, že je děsně nedochvilnej.
L: Hm...
M: Hej, sluho! Hůů, halóó.
S: (z kadibudky) Momentíček, už to budéé
L: Hele, mami, jestli sluha chce taky pařit, tak si na pak zavoláme Modrýho anděla, ne.
M: E??? (překvapeně zamrká)
L: No takovej ten bezpečnej vodvoz domu.
M: Nechápu, ale to neřeš.
4. scéna - po chvíli přijde sluha
S: Tak jsem tu, dámy...
M: Že ti to trvalo!
S: Pardón, ale po večerech mě vždycky chytá zácpa...
L: (začne se strašně smát) Hele, a večer s náma nejedeš, jedeme Modrym Andělem.
S+M: Co??
L: Mami, ty seš fakt tupá, tobě už jsem řikala, co to je jo a sluho, tebe to nemusí zajímat.
S: Pche. (odkráčí vyparkovat černou limuzínu, jakmile před dámy přijede nasadí si černé brýle - sluneční)
L: Hustý!
M: Co to jako je?
L: Něco jako "výborné" po puberťácku.
M: Ale ne, to fáro.
S: Můj nový dárek pro tebe, bejby (zamrká na Macechu)
Poté všichni odjedou na ples. Trsají až do rána, ale Princ netančí ani s Macechou, ani s Lenkou.
Mezitím doma Popelka píše Valentýnku (je únor, 14.tého) a posílá jí Princovi. Je tam malé, romantické vyznání...se spoustou srdíček
5. scéna - po plesu, u Prince
P: To byla zas pařba. Ty vado, už nikdy víc.
Král: Hele, synku, nerad ruším, ale něco ti přišlo.
P: Další složenka? Nééé!
K: Ne, to ne. Nějakej...dopis.
P: Ehm? Dopis? Co to je?
K: Se podivej, vole :D
P: (otvírá obálku) Jé, píše Popelka.
K: Kdo to je?
P: No, dcera tý strašný, prsatý kozy co tu dneska byla s tou svou dcerou.
P: (poté se opraví) NEVLASTNÍ dcera.
Princ se vydá Popelku hledat. Najde jí a hned to na ní vyklopí.
6. scéna - Princ a Popelka
P: No, sice nejsi zrovna nejhezčí...
Pop: EHM!!!
P: Ani nejchytřejší...
Pop: EHM, EHM!!!
P: ale ani nejhodnější...
Pop: EHM, EHM, EHM!!! (dupne princi na nohu)
P: Ale vezmu si tě.
Pop: Jupí, jej!
Potom se Popelka odstěhuje od těch dvou zlých dam a víte co se stane potom?
No, po pár letech musí uklízet a vařit u prince :))
KONEC.